„Kdybych měl dneska někoho vyzdvihnout z týmu, tak bych si vybral ji,“ přitakává trenér celku z Uherského Hradiště Petr Vlachovský.

Známý kouč moc dobře ví, proč si sedmnáctiletou záložníci v zimní pauze jako jedinou vytáhl z juniorky do družstva žen a dává jí prostor. „Má velký potenciál,“ míní Vlachovský.

Ferencová ve všech třech dosavadních zápasech patřila k tomu lepšímu, i kvůli absencím je nyní členkou základní sestavy. „Bude jenom na ní, jestli se v ní udrží,“ upozorňuje kouč.

Košická rodačka je silná hlavně směrem dopředu. „Vyniká v práci s míčem, má geniální řešení. Umí být myšlenkou napřed,“ všiml si Vlachovský.

Naopak velké rezervy má při povinnostech v defenzivě. „Vím, že nikdy nebude umět dobře bránit, ale pokud to chce někam dotáhnout, musí se dostat alespoň na základní úroveň. Její síla je hlavně vpředu,“ ví dobře.

I proto se její přednosti snaží využít a šikovná hráčka důvěru splácí. „Moc si to užívám. Vážím si toho, že mohu být s děvčaty v áčku,“ říká a doufá, že se prosadí. „Chci hrávat, ale bude to těžké,“ uvědomuje si.

Zatím se ovšem dokázala s přechodem do žen vypořádat, v zápasech nijak nezaostává. Proti Trnavě se prosadila i střelecky. „Gól mě samozřejmě potěšil, ale jinak je to velký skok. Rozdíl je hlavně v síle, kvalitě, rychlosti,“ srovnává.

Ferencové místo je ve středu zálohy, tam se cítí nejlépe. „Je to můj oblíbený post,“ přiznává.

Fotbalistky Slovácka (bílé dresy) v pondělním přípravném zápase porazily Myjavu 4:1.
Navštívili jsme: výhru žen Slovácka nad Myjavou sledoval i vicemistr Evropy

Reprezentantka Slovenska do devatenácti let přišla do Uherského Hradiště před rokem a půl z Košic. K fotbalu ji přivedl bratr, který už ale nehrává. Nejprve nastupovala po boku chlapců, jeden rok byla v ženách.

Rodačku ze Sokoľan, což je obec ležící blízko Košic, mohla zůstat dál na rodném Slovensku, do Česka jí přes agenta zlákal šéftrenér mládeže Slovácka Miroslav Zbořil. „Tady je větší kvalita,“ vnímá.

V Uherském Hradišti je sama. Bydlí na internátu, školu navštěvuje ve Starém Městě.

S češtinou problémy nemá. „Mám to odkoukané a odposlouchané z filmů a seriálů,“ směje se.

Volný čas tráví se spoluhráčkami, rodinu má daleko. „Líbí se mi tady. Je to pro mě něco nového, taky mám větší volnost,“ říká s úsměvem.

Zatímco při zápasech Košic a slovenské reprezentace nechyběli Ferencovi v hledišti, na Moravu jezdí jen výjimečně. „Mají to strašně daleko,“ omlouvá rodiče fotbalistka, která by se ráda prosadila v zahraničí. Nejvíce jí to láká do Španělska, snem je Barcelona. „Jednou bych si za ni chtěla zahrát,“ vyznává se.