Do patnácti hrával hokej, teď Křiva drží Buchlovice v I. A třídě

V neděli proti Nivnici se v nižší krajské soutěži blýskl hattrickem, hlavně díky synovi známého funkcionáře domácí tým po velkém boji zvítězil 3:2.

„Tři góly jsem dal v letní přípravě proti Zlechovu, v mistrovském utkání to ale bylo snad po třech letech,“ přiznává hrdina zápasu 4. kola I. A třídy skupiny B.

I když v jednatřiceti letech patří k nejstarším buchlovickým hráčům, proti Nivnici čněl nade všemi a hattrickem zajistil svému týmu důležité tři body.

„Šance byly na obou stranách. Já jsem už v prvním poločase mohl jeden nebo dva góly přidat. Soupeři ale velice dobře zachytal gólman, který dvě šance vytáhl z brankové čáry,“ oceňuje Křiva.

„Za bojovnost a výkon jsme si ale zasloužili vyhrát. Hráli jsme jako tým,“ přidává.

Buchlovice tak před vlastním publikem odčinily předcházející debakl v Kunovicích a po dvou porážkách konečně zabraly. „Pro nás se nic nemění. Každým rokem je naším hlavním cílem záchrana,“ přiznává opora mužstva.

„Máme strašně úzký kádr, a pokud se nám zraní jeden či dva hráči, je to znát. Nemáme lavičku ani mládež. Chybí nám dorost,“ připomíná.

„Na druhé straně, pokud hrajeme v plné sestavě, jako s Nivnicí, kdy nám chyběl akorát vyloučený krajní bek, tak jsme nepříjemní pro každého soupeře,“ myslí si.

Buchlovice dlouhodobě sází na vlastní odchovance. I když si tým někdy vypomůže kluky odjinud, kostru mužstva tvoří výhradně domácí hráči.

„Nechceme jít cestou třeba Kunovic, kde je devět z jedenácti hráčů cizích,“ tvrdí Křiva.

„Jelikož je nás málo a potřebovali jsme mužstvo doplnit, tak jsme se poohlédli i jinde, ale i kdybychom měli spadnout a hrát jenom první B třídu, tak budeme nastupovat s vlastními kluky,“ říká.

Právě David Křiva patří mezi odchovance a hrdé patrioty. I když bydlí v Uherském Hradišti, na Buchlovice nedá dopustit. Jen na začátku kariéry si odskočil za otcem do Boršic, Spytihněvi nebo Březolup, jinak zůstává oddaný mateřskému oddílu.

„Už jsem měl několik nabídek z vyšších soutěží, ale jsem srdcař a Buchlovic asi nikdy neodejdu a ukončím tam i kariéru,“ plánuje s úsměvem.

V rodné obci prožil většinu kariéry.

„Dřív jsme mívali dobrý dorost. Hrávali jsme krajskou soutěž a postoupili do přeboru. Jak kluci vyrostli, dospěli, tak to pak potvrzovali i v mužích. Z okresní soutěže jsme snad během pěti let postoupili až do první A třídy,“ vrací se do minulosti.

Křiva dřív nastupoval ve středu zálohy nebo hrál stopera. Po příchodu trenéra Soviše, který ho vedl už ve Spytihněvi, se posunul dopředu na hrot útoku.

„Kouč vyznává útočný fotbal. Já jsem vždycky dával dost gólů, navíc se mi teď už nechce moc běhat, takže jsem za útok rád,“ směje se.

Fotbal pořádně začal hrát až v patnácti letech. Do té doby se věnoval hokeji. Na led poprvé stoupl ve třech letech, pak válel za Uherské Hradiště. Kvůli komplikované zlomenině zápěstí musel ale činnost přerušit a pak i ukončit.

„Zranění mě omezovalo, ruka nebyla stoprocentní. Půl roku jsem nehrál, vypadl jsem z tempa zrovna v době, kdy se to láme,“ posteskl si Křiva.

I když ho konec hokejové kariéry mrzel, jako životní tragédii to nebral. „Bylo mi líto, že to skončilo. Přece jenom jsem se tomu věnoval tolik roků. Každý den jsem měl trénink, o víkendu zápas,“ líčí.

Na sport ale nezanevřel. Jenom zimní stadiony vyměnil za fotbalová hřiště, led za zelený trávník a brusle za kopačky. V kolektivu zůstal dál.

„Fotbal jsem hrál i předtím, ale jenom když jsem měl volno. Teď hraji hlavně pro tým,“ přiznává.

„Chci, aby mančaft fungoval a je mi úplně jedno, kdo dává branky. Hlavní je, abychom vítězili a bodovali,“ zakončuje podívání buchlovický střelec.