Z lavičky náhradníků tehdy na stadionu v Českých Budějovicích sledoval v akci legendárního Karla Poborského, vybavuje si i momenty ze čtvrtfinále poháru s Baníkem Ostrava.

Krásné vzpomínky už brankáři Radimovi Uhlíkovi nikdo nevezme. Další podobné duely v roli hráče ale už také nezažije, protože někdejší gólman Nedakonic, Hradčovic či Březolup v sobotním zápase krajské I. A třídy skupiny B s Bojkovicemi ukončil aktivní kariéru.

Důvodem není věk, ve dvaatřiceti letech se dá ještě chytat, ale zdravotní stav.

„Představoval jsem si, že budu hrát určitě déle, ale v minulé sezoně jsem se vážně zranil. Prodělal jsem dvě náročné operace ruky, ve které mi zůstalo nějaké železo a speciální hřeb. Lékaři mi doporučili, abych už nepokračoval. V bráně by to mohlo dělat problémy a riskovat to určitě nechci. Zdraví je důležitější,“ ví Radim Uhlík.

Dokazovat nikomu nic nepotřebuje. V kariéře toho zažil spousty. S kamarády a spoluhráči se rozloučil o víkendu proti Bojkovicím. Do posledního zápasu zasáhl jako hráč, do branky už si netroufl. Poslední minuty si užil a Kunovicím pomohl k výhře 3:2 i zdárnému zakončení sezony.

Rozlučka byla hodně veselá. „Nebylo to však úplně v mé režii,“ směje se Uhlík.

Kariéru hodnotí pozitivně. Za pár let určitě bude mít na co vzpomínat.

„Zažili jsme s kluky několik postupů, a to jak v dorostu, tak i později v mužích, kdy se nám povedlo soutěž celkem čtyřikrát vyhrát,“ připomíná úspěšnou éru spolehlivý brankář.

Přitom začátky na Bělince nebyly vůbec jednoduché. „Začínali jsme od začátku jako nový klub a prodírali se z nejnižších soutěží,“ připomíná.

Konec byl hodně drsný

Sám ale zažil ještě dobu, když se v Kunovicích hrála druhá liga.

„Když jsem přecházel z dorostu do mužů, v posledním ročníku jsem nahlédl i do kádru prvního mužstva. S týmem jsem často místo školy trénoval a jezdil jako náhradník na zápasy,“ vzpomíná.

Mezi nezapomenutelné zápasy patří duel v Českých Budějovicích, kam tehdy přišly čtyři tisíce diváků a za domácí nastoupil bývalý reprezentant Karel Poborský, nebo čtvrtfinále poháru s Baníkem Ostrava na stadionu v Uherském Hradišti.

Konec však byl hodně drsný.

„Bohužel po sezoně se druhá liga odhlásila a v Kunovicích následně skončil fotbal úplně, což mě zpětně trochu mrzí,“ přiznává.

Na slovácký klub nedá Uhlík dopustit. Na Bělince totiž prožil drtivou část svého života a kromě angažmá v mládežnických celcích Slovácka jsem tam působil posledních osmnáct let s výjimkou hostování, kdy se v Kunovicích mužský fotbal nehrál.

„V klubu mě do fotbalu zase i vrátili. Po konci ve Slovácku jsem měl asi půlroční pauzu a tehdy mě k fotbalu zpátky přivedl trenér Klvaňa, který mi dal v kariéře asi nejvíce,“ říká Uhlík.

Rád vzpomíná taky na začátky ve Slovácku, kde potkal i současného reprezentanta Ondřeje Kúdelu.

„Někteří kluci z ročníku a ze třídy hrají doteď ligu, on to ale dotáhl nejdál. Nyní sbírá ligové tituly a podíval se i do reprezentace,“ vyzdvihuje současného zadáka pražské Slavie.

Neplánuje trénovat ani funkcionařit

Sám nad angažmá v nejvyšší soutěži nikdy nijak zvlášť nepřemýšlel.

„Možná to šlo dotáhnout dál, ale fotbalu jsem asi nedával tolik, kolik bylo na nějaké vyšší mety potřeba,“ uvědomuje si s odstupem času.

Chvíli se fotbalem bavil také v Hradčovicích, Nedakonicích nebo Březolupech.

„V těchto klubech jsem působil v době, kdy se v Kunovicích nehrál mužský fotbal. V Hradčovicích i Nedakonicích jsem byl krátce, výsledkově se nám navíc moc nedařilo. Nejdelší čas jsem strávil v Březolupech. Ale na všechny angažmá vzpomínám určitě v dobrém,“ říká Uhlík.

Nyní si chce od milovaného sportu odpočinout. Neplánuje trénovat ani se věnovat práci funkcionáře.

Pohyb mu ale nechybí. Ve volných chvílích chodí běhat, občas si jde zahrát badminton či tenis.

„Nyní se budu chodit na fotbaly pouze dívat,“ plánuje Uhlík.