Coby kouč staršího dorostu Slovácka byl po domácí prohře s Pardubicemi 0:1 odvolán, v klubu pak na konci října oficiálně skončil.

„Byla možnost pokračovat, rozhodl jsem se však jinak,“ říká v rozhovoru pro Deník rodák z Moravan u Kyjova, který nedáno kvůli rodině odmítl jedno zahraniční angažmá a po dostudování profesionální licence se těší na další nové pracovní výzvy.

Dokážete si zpětně vyhodnotit, proč se devatenáctce Slovácka výsledkově nedařilo? Vyčítáš si třeba něco?
To je na delší rozbor… Začátek sezony jsme měli velmi dobrý, body jsme sbírali pravidelně, ale pak přišla dlouhá série bez výhry, mužstvo se dostalo do herní křeče, přišla zranění klíčových hráčů, což je pro Slovácko vždy problém, protože je těžké je nahradit. Vyrovnaná utkání jsme nedokázali i díky neproměněným penaltám překlopit na svou stranu. Zpětně bych neučinil jeden přesun v sestavě, i když pro hráče byl ku prospěchu věci, pro tým nikoliv.

Není špatně, když mládežničtí trenéři končí na základě výsledků jednoho nepovedeného podzimu?
To vždy záleží na nastavení klubu. Ve Slovácku jsem už dlouho a vím, že kategorie U19 je zejména o výsledcích, ty prostě nebyly takové, jaké by měly být, to je realita a já ji respektuji.

Mrzí vás, jak to nakonec dopadlo?
Samozřejmě že mrzí. Každý člověk chce být ve své roli úspěšný. Konec něčeho však znamená začátek něčeho nového a spíše než se ohlížet do minulosti je potřeba řešit to co bude. Návrat k ženským složkám jsem nezvažoval.

Šéftrenér mládeže Michal Kordula v klubu končí po dlouhých dvanácti letech. Foto: Deník/Ladislav Adámek
Kordula o konci ve Slovácku: Cítím, že se potřebuji nadechnout. Novou práci nemá

Souhlasíte, že trenérské řemeslo je strašně nevděčné povolání a kolikrát v něm rozhoduje jenom štěstí?
Moc nesouhlasím. Nerad spojuji fotbal se štěstím, na druhou stranu je to často o detailech, která utkání rozhodují. Každopádně je trenéřina velmi specifické povolání, zvláště v České republice.

Co říkáte na to, že v klubu skončil i Michal Kordula? Překvapilo vás jeho rozhodnutí?
Konec Michala mě překvapil, myslel jsem si že on a Slovácko k sobě navždy patří. Jsem rád, že jsem mohl být součástí jeho trenérského kolektivu, ve fotbalu se určitě neztratí.

Jak dlouho jste byl vlastně ve Slovácku? Na co budete nejraději vzpomínat?
Ve Slovácku jsem strávil krásných čtrnáct sezon a mám na něj moc hezké vzpomínky. Prošel jsem vážně vším, co se dalo, od přípravek až po dospělou kategorii a to v mužích i ženách. Nejvíce bylo logicky působení u A týmu a v ženách jsem si moc užil finále poháru se Spartou a každé vítězství s tímto rivalem.

Zůstáváte dál u fotbalu, nebo se nyní budete věnovat něčemu jinému? Už máte novou práci?
U fotbalu určitě zůstanu. Není to tak dávno, co jsem dostudoval profi licenci, a tak se chci dále fotbalu nějakou formou věnovat. Na hřišti mě to hodně baví a pevně věřím, že se brzy na něm v roli trenéra opět objevím.

Někdejší ligový fotbalista a bývalý trenér mladších žáků Slovácka Lukáš Fujerik (na snímku vlevo) jako host při zápase FORTUNA:LIGY.
Fujerik se ze Slovácka vrací domů. Ve Vsetíně bude trénovat i vychovávat

Práce v zahraničí vás neláká, nebo to kvůli rodině není možné? Třeba by vám kamarádka Jitka Klimková mohla sehnat job na Novém Zélandu.
Jedna nabídka ze zahraničí nedávno přišla, mám však v Uherském Hradišti rodinu a chci jí být na blízku, tak jsem s povděkem odmítl. Jitce samozřejmě angažmá na Novém Zélandu přeji a věřím, že se jí tam bude dařit, je to skvělá trenérka.

Chtěl byste trénovat raději muže nebo vás víc baví práce s mládeží či ženami?
Nejsem nějak vyhraněný, už bych ale asi nedokázal trénovat nejmenší. Jsem i poměrně dlouho od žákovského fotbalu, spíše mě naplňuje ten “dospělejší” fotbal, kam řadím logicky dospělou kategorii, ale i kategorii dorostu.