Velké fotbalové srdce uznávaného a zapáleného kouče přestalo bít 2. září 2007, kdy někdejší mládežnický trenér reprezentace podlehl rakovině, se kterou opakovaně bojoval. Bylo mu pouhých 41 let.

Marečkova smrt zasáhla všechny hráče, funkcionáře i trenéry, kteří s ním spolupracovali nebo pod ním nastupovali. Vzpomínkou na skvělého muže a respektovaného odborníka je i kniha, které o něm v roce 2013 vyšla.

„Samozřejmě že toužil po vítězství, ale po vítězství, které bylo podloženo prací, sportovním uměním a poctivostí. Slovo úspěch, které tak často používáme a po kterém tolik toužíme, pro něj samo o sobě nebylo ničím. Často používal slova pokora a úcta. Vyzýval svoje svěřence k tomu, aby si při vítězství zachovali čest a při prohře měli sílu podat soupeři ruku. Chtěl léčit nemocné prostředí českého fotbalu a sám při tom onemocněl. Jak je napsáno na parte: Byla jeho snaha marná či mylná? Určitě nikoli. Nejen proto, že se vlastní pílí a tvrdou prací stal z kunovického kluka respektovaným evropským trenérem a odborníkem… Věděl, že není až tak důležité, zda jdeme do divadla či na fotbal, že podstatné je vidět a ptát se, zda ten druhý nepotřebuje pomoc. V tomto směru dlužíme příkladu Vlasty Marečka všichni,“ prohlásil ve své pohřební řeči Josef Holcman.

VLASTISLAV MAREČEK (1966 - 2007)
Hráčská kariéra: FK Kunovice (1974-89)
Trenérská kariéra: Kunovice (1989-94), Synot Staré Město (1994-95), Zlín (1995-04), Teplice (2004-06)
Reprezentace: asistent reprezentace ČR do 16 let (1997-98), do 18 let (1998-00), do 20 let (2000-01), do 19 let (2002-03), do 21 let (2004-07)
Bilance v české lize: 106 utkání, 45 výher, 31 remíz, 30 proher

Dlouholetý činovník zlínského klubu s Marečkem spolupracoval dlouhých deset let. Na svého velkého kamaráda nikdy nezapomene ani Pavel Hoftych.

„Byl to můj nejbližší přítel, který o mně věděl všechno. Mohl jsem mu říct cokoliv a byl jsem si jistý, že toho nikdy nezneužije,“ líčil pro Deník krátce po Marečkově smrti bývalý kouč Fastavu, Bohemky nebo Liberce.

„Často jsme si telefonovali a samozřejmě probírali fotbal. Tomu dával Vlasta strašně moc. Neznám jiného člověka, který by se mu tak obětoval. A takového už asi nikdy nepotkám. Byl neúnavný bojovník a nesmírný pracant. Nic pro něj nebylo ztraceno. Často jsem mu říkal, ať ubere plyn, ale v tomto si moc poradit nenechal,“ uvedl.

„Zajímal ho každý hráč, kterého kdy vedl. I kdyby ho pět let neviděl a on se mu ozval, že má problém, chtěl by mu okamžitě pomoci. Pořád potřeboval něco řešit. Zajímaly ho potíže jiných a přitom nerozlišoval, zda jde o uklízečku nebo o ministra. Vlasta byl prostě čistá duše,“ prohlásil Hoftych.

Mareček začínal s fotbalem v rodných Kunovicích, kde po skončení kariéry začal i trénovat. Nejprve ve spolupráci s tamní legendou Václavem Hanáčkem vedl žáky, pak dorost. „Byl to právě on, kdo rozpoznal jeho talent pro trenérskou práci. Velmi si pana Hanáčka vážil. Rád o něm mluvil a byl si vědom toho, že mu dal tuto životní šanci,“ líčí známý zlínský funkcionář a vedoucí staré gardy Fastavu Arnošt Hošek.

V Kunovicích bude slavnostně pokřtěna kniha Vlastislav Mareček – S pokorou vítězů.V Kunovicích byla slavnostně pokřtěna kniha Vlastislav Mareček – S pokorou vítězů.Zdroj: DENÍK/Michal Sladký

Kunovickou mládež společně vedli pět let. Po krátkém působení ve Starém Městě zamířil Mareček do Zlína.

Na Vršavě se jej ujal Bohumil Páník. Současný kouč Karviné tehdy působil v Baťově městě jako vedoucí Tréninkového střediska mládeže. Mareček se kromě trénování dorostu věnoval i údržbě hracích ploch.

Kolektiv posunul i Grygeru

„To však v jeho případě není na závadu, pracuje zodpovědně s každodenním stoprocentním nasazením. Dostává příležitost trenérského vzdělávání, s výborným prospěchem absolvuje profesionální licenci A. Vzhledem ke svým povahovým vlastnostem a pracovitosti je oblíben v kolektivu zlínských mládežnických trenérů, a tak není divu, že po odchodu trenéra Páníka do Ostravy je jmenován jeho nástupcem,“ vyzdvihuje Hošek.

Právě tehdy odstartovala Marečkova úspěšná kariéra. Podle svých představ upravil organizační strukturu TSM ve Zlíně, rozšířil spolupráci s 5. základní školou v počtu fotbalových tříd a společně s trenérem Koleničem i výběr talentů mimo samotný zlínský region.

„Po svých spolupracovnících požadoval zvyšování trenérské kvalifikace a systematicky usiloval o rozvoj zlínských fotbalových nadějí,“ oceňuje Hošek.

Kolektiv mládežnických trenérů na Vršavě pod jeho vedením posunul do vrcholového fotbalu například Holeňáka, Tesaříka, Grygeru, Nováka, Hubáčka, Lejsala, Koubského, Vidličku, Kroču, Dujku, Janíčka nebo Baču.

V sezoně 1996/1997 jsou starší žáci Zlína účastníky evropské finále Nike Europan Premier Cupu, které se konalo v Kapském Městě. Tento úspěch opakují v sezoně 2001-2002 a v evropském finále tentokrát v portugalském Lisabonu prohrávají až ve finále s brazilským FC Sao Paulo.

Vedení Tescomy si pak Marečka dosadilo jako asistenta trenéra Komňackého k prvnímu mužstvu. Herně úspěšná jarní část vrací ševce po šesti letech do nejvyšší soutěže.

Po nečekaném odchodu Komňackého byl Mareček povýšen a z pozice hlavního kouče dovedl Zlín v sezoně 2002/2003 k sedmému místu. Stejnou příčku obsadí ševci i rok později.

Progresivní kouč se pak z Baťova města stěhuje společně s asistentem Bartlem na sever Čech. Teplice přivedl ke třetímu místu v lize a postupu do Poháru UEFA. Kvůli vážné nemoci na Stínadlech končí, 2. září 2007 v Praze umírá.

Mareček v pozici hlavního kouče vedl ligové týmy do 106 zápasů s bilancí 45-31-30.

Pracoval jako asistent u reprezentační šestnáctky a osmnáctky, naposledy byl u týmu do jednadvaceti let.

„Český a zlínský fotbal v něm ztratil ambiciózního a uznávaného odborníka, skvělého a skromného člověka oblíbeného u samotných hráčů, ale také u široké veřejnosti,“ míní i s odstupem času Hošek.