Činčalovi role hrajícího trenéra nesedí. Dělat obojí je špatně, uvědomuje si

V minulosti trénoval v Boršicích starší žáky a dorost, muže nyní vede poprvé.

Ex-ligový záložník či útočník většinu zápasů krajské I. B třídy skupiny C prostojí u postranní čáry a ze střídačky usměrňuje své svěřence, kteří ještě před pár týdny byli jeho parťáky.

Do hry se bývalý hráč Slovácka či Zlína nasadí jenom při četných absencích nebo v závěru za nepříznivého stavu.

„Troufám si i na delší porci, ale jelikož máme v kádru dost mladších hráčů, byla by hloupost, abych jim ve skoro padesáti letech zabíral místo,“ uvědomuje si Činčala.

Vlčnov se po mimořádném postupu do vyšší třídy spíše souží. I když už v nejnižší krajské soutěži není poslední, vyhráno zdaleka nemá.

Machala se věnuje kávě a současně střílí góly za Slavkov

„Jsme nováček, kluci říkali, že vyšší soutěž vezmeme a první B třídu zkusíme, alespoň se otrkají. Výsledky až tolik neřešíme,“ tvrdí Činčala.

„Samozřejmě se chceme zachránit, ale případného sestupu se nebojíme. Víme, že to bude těžké. Navíc nikdo neví, co bude za týden. Je to složitá doba,“ připomíná.

Václav Činčala patří mezi významné postavy regionu. V minulosti hrával za Slovácka i Zlín.

Na zářijovém setkání bývalých hráčů Synotu a Slovácka, které se uskutečnilo na Městském fotbalovém stadionu Miroslava Valenty v Uherském Hradišti ale nedorazil.

„Bohužel jsme měli zrovna trénink a po něm jsem měl další povinnosti. Předem jsem se ale omluvil,“ říká ostravský odchovanec.

S kamarády a bývalými spoluhráči by se ale rád viděl. Ví, že je na co vzpomínat.

„Top sezona byla, když jsme pod Karlem Jarolímem skončili v lize pátí,“ uvedl. Jinak do minulosti se moc nevrací. Život prý plyne dál.

„Nechci být sprostý, ale je hrozné vidět, jak člověk stárne a všechno ho bolí. Ale v Uherském Hradišti to bylo krásné období,“ dodává.