Ženám ČSK z pozice kapitánky pomáhá k postupu do vyšší soutěže, po boku mnohem mladších spoluhráček si na konci podzimu užila i pohárové duely s Brušperkem a hlavně Olomoucí. „Holky mě někdy oslovují maminko. S Marťou Dufkovou si zase říkáme matky v křeči,“ říká s úsměvem fanynka pražské Sparty, která pracuje v oční ambulanci jako zdravotní sestra.

Pořád pracujete na prestižní oční klinice Gemini? Jak těžké je skloubit práci s rodinou a fotbalem?
Do Gemini jsem se po poslední mateřské dovolené nevrátila. Možná ještě bude příležitost, až děti odrostou. Nyní pracuji v Uherském Brodě v oční ambulanci jako zdravotní sestra, což mi dává dostatek prostoru k realizaci všech našich sportovních aktivit. Přátelé, kolegové a pacienti mi fandí.

Už si všichni zvykli na vaše nezvyklá dvě křestní jména?
Je pravda, že s mým jménem byl problém odjakživa. (úsměv) Asi za to může bujná fantazie mojí matky. V dnešní době nic neobvyklého, ale před sedmatřiceti lety trochu úlet (smích)

Přejděme k fotbalu. Jak hodnotíte podzimní část, kterou vám zpestřily pohárové zápasy?
Po delší době jsme odehrály kompletní podzimní část. Po nepovedeném začátku jsme se postupně začaly zlepšovat. Holkám a trenérovi bych chtěla poděkovat za velmi povedený podzim. Všichni makali naplno, a proto jsme se dostaly v tabulce na druhé místo. Nádherné zápasy jsme také odehrály v poháru.

Trenér mládeže Slovácka Tomáš Stýskal má amputovanou jednu nohu.
Trenér Stýskal o zdravotních problémech: Kvůli bolestem si nechal amputovat nohu

V divizi jste druhé za Holešovskými holkami. Chcete se porvat o postup, nebo to nějak neřešíte, protože do vyšší soutěže byste stejně nešly?
Účinkování v Moravskoslezské lize žen nám bylo nabídnuto už před sezonou, v kabině jasně zaznělo, že se o třetí ligu zkusíme poprat sportovní cestou.

Pořád vás fotbal baví jako dřív, nebo už se musíte do tréninků a zápasů více nutit?
Fotbal je pro mě příjemné odreagování od všedních radostí a starostí. Také jsem moc ráda, že naše děti vidí, jak je sport v životě důležitý, jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Učí nás pokoře, respektu a schopnosti spolupracovat. Že nejsou jenom výhry, ale i prohry. Paradoxně pandemie mi právě naopak chuti dodala. Vznikl tady bezvadný tým a já nechci za děvčaty, mnohdy i o dvacet let mladšími, zaostávat. Jako kapitánka musím jít příkladem. (úsměv)

Jaké to pro je nastupovat po boku výrazně mladších spoluhráček? Berou vaše připomínky, respektují vás, nebo je to už jiný svět?
Holky mě někdy oslovují maminko. S Marťou Dufkovou si říkáme "matky v křeči". Holky mě respektují a já je. Jsou skvělé spoluhráčky, kamarádky, rodina a ano, někdy je to jiný svět. (smích) Dokážou překvapit, jako posledně, kdy jsem od nich dostala kytku a tréňa dort.

Váš partner Zdeněk Šebesta je známým trenérem. Je u vás fotbal tématem číslo jedna, nebo ho až tolik neřešíte?
Ano. Můj přítel je fotbalový trenér v klubu TJ Sokol Újezdec-Těšov. Když se nám zápasy neprolínají, působím tam jako vedoucí družstva. I z tohoto důvodu u nás fotbal neřešit nejde. (úsměv) Pokud to Zdeňkovi trenérské povinnosti dovolují, nevynechá žádný náš zápas. Samozřejmě radí a kritizuje, vždyť je to trenér. Miluju jeho přirovnání, že i slepá veverka si svůj oříšek najde. (smích)

Devatenáctiletý fotbalista Ondřej Porč (u míče) na podzim nosil dres Osvětiman.
Porč o hraní v Osvětimanech: Šumulikoski? Mimo hřiště mu vykám, přiznává

Sledujete společně třeba českou nejvyšší soutěž nebo Ligu mistrů?
V české lize oba fandíme Spartě. Samozřejmě sledujeme naše reprezentační hráče v zahraničních klubech. Máme děti, které taky sportují. Devítiletý Matyáš je hokejový gólman, chytá za Spartak Uherský Brod. Linda má šest a koketuje s tenisem a basketbalem. Míša, Zdenkův syn, hraje za dorost v Újezdci. Času nazbyt opravdu není, jsme sportovní rodina.

Jak jste se k fotbalu vůbec dostala?
Fotbal hraji osm let. Předtím jsem aktivně hrála šestnáct let basketbal s přestávkami na příjemné mateřské povinnosti. Pak bohužel ženské basketbalové družstvo skončilo a já měla potřebu pokračovat v kolektivním sportu. V Brodě se začal klubat ženský fotbalový celek.

Prý jste se k basketbalu zase vrátila?
V tomto roce se znovu obnovil celek basketbalového ženského týmu, a to jsem nemohla odolat (smích). Baví mě ale všechny míčové sporty, jízda na skejtu či snowboardu. Se sestrami zase aktivně cvičíme v Sokole Uherský Brod.

Pokud vládní nařízení dovolí, čeká vás ještě Vánoční turnaj. Štve vás, že se nemůže odehrát v hale?
Halový turnaj v Brodě bylo vždycky zpestření konce sezony. Trochu mě mrzí, že se turnaj neodehraje v teple v hale, kam by určitě přišlo i více fanoušků. Na druhé straně za současné situace buďme rádi, že se turnaj vůbec koná, byť na umělce na Lapači.

Blíží se Vánoce. Hodně svátky u vás prožíváte?
Na Vánoce se doma neskutečně těšíme. Je to asi jediné období, kdy se neřeší fotbal. S dětmi zdobíme stromeček, pečeme cukroví a užíváme si poklidnou atmosféru bez shonu. Taky se určitě těšíme, až oprášíme lyže a snowboardy a vyrazíme na sjezdovku na Lopeník nebo alespoň jako vloni šlapat zasněžené kopce s přáteli na Vyškovci, kde si na naší chatě vždycky nejvíc odpočineme, protože tam není telefonní signál, tudíž se nám nedovolají pacienti ani novináři. (smích)


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …