Někdejší záložník či útočník Zlechova či Střílek oznámil hráčům svůj verdikt, v týmu účastníka krajské I. A třídy skupiny B na jaře pokračovat nebude.

„Může to vypadat jako zbabělost a utíkání z boje, ale cítil jsem, že by mně chyběla tolik potřebná jiskra. Chcete-li zapálit, musíte hořet,“ připomíná v rozhovoru pro Deník známý kouč, který se ale další práci ve fotbale nebrání.

Přemýšlel jste o rezignaci dlouho?
Příčiny nedobrých výsledků byly i objektivní, ale přesto jsem prohry hodně těžce nesl a moc mě trápily. Delší dobu jsem přemýšlel jak dále, takže rozhodnutí nebylo momentální zkrat. Musím však říci, že porážka s Fryštákem dodala potřebnou kuráž k tomuto rozhodnutí.

Komu jste oznámil svůj úmysl skončit ve funkci trenéra Nedachlebic?
První jsem to řekl hráčům v kabině, ale bylo to tak těsně po zápase, že to asi ani neregistrovali. Více jsme to probrali za týden na ukončené. Hlavní, ale bylo jednání s prezidentem Šuranským. Asi půl hodiny po zápase s Fryštákem jsem mu řekl, ať si najde nového trenéra, že již nepřijedu.

Přemlouval vás?
Nepřemlouval. Během podzimu jsem za ním přišel dvakrát s tím, že pokud to pomůže situaci, ať vymění trenéra, nechtěl ani slyšet. Je pravda, že všichni jsme si byli vědomi hodně absencí a tím taky absence kvality. Jméno nového trenéra vím, ale to musí oznámit klub a ne já.

Hrály ve vašem rozhodnutí hlavní roli pouze výsledky, nebo i jiné okolnosti?
Můžu svědomitě říci, že to byly pouze výsledky.

Byl to nejhorší půlrok ve vaší trenérské kariéře?
Byl to nejhorší půlrok, co se týká psychické zátěže. Prohry nebraly konce.

Víte, co všechno bylo špatně, proč se týmu nedařilo?
Před sezonou jsem mužstvo střízlivě viděl na poctivý střed tabulky. Nezažil jsem, aby od třetího kola do konce podzimu stále chybělo pět až šest hráčů ze základní sestavy. Zajímavostí je, že pouze v jednom případě šlo o svalové zranění, jinak to byly vážnější úrazy, nemoci, služební či soukromé cesty. Na každý zápas jsme těžce skládali jedenáct hráčů. Vadilo mi, že jsem byl závislý na věcech, které jsem nemohl ovlivnit. Musel bych být šaman, abych hráče uzdravil. Tento stav mě moc deptal. Významnou roli sehrály i zápasové mikromomenty, které šly neuvěřitelně proti nám. I s okleštěným kádrem nebyl žádný trénink zrušen. Přesto všechno byla atmosféra v mužstvu dobrá a můj vztah s hráči i s vedením jsme cítil jako bezproblémový.

Co všechno se musí v Nedachlebicích zlepšit, aby tým mohl pomýšlet na záchranu soutěže?

Jednoznačně je třeba, aby se uzdravili marodi Brzica, Kafka, Martin Nožička, Bartoš a další. Do zápasu jsme nastupovali s věkovým průměrem 32 let. S tímto je třeba pohnout, ale směrem dolů, za mě se to tlačilo spíše nahoru. V mužstvu je osm hráčů starších 35 let. Je třeba mužstvo okysličit, aby se zvýšila kvalita, konkurence a taky aby tahouni dostali větší elán.

Jak dlouho jste vůbec byl v Nedachlebicích? Jak budete na klub a lidi vzpomínat?
Tato sezona byla třetí. V klubu je rodinná atmosféra, dobré tréninkové zázemí, velká serióznost. S prezidentem klubu, s vedoucím mužstva i s členy výboru jsem si rozuměl. Všechny hráče a hlavně ty srdcaře budu moc rád potkávat.

Máte ještě chuť trénovat, nebo i vzhledem k problémům se zády teď o fotbale nechcete ani slyšet?
Fotbal je fenomén a droga. Byl jsem řádně vysátý, ale fotbal mě stále přitahuje.

Těšíte se na svátky? Jak je budete trávit?
Ano, těším hodně. U mě jsou však všechny svátky specifické. Jako veterinář některým klientům držím stálou pohotovost a na některé farmy jezdím každý den. Větší sešlost hostíme vždy První svátek Vánoční. Klábosíme, pochutnáme dobré vzorky vína a bavíme se. Samozřejmě přijedou dcery , dnes i s rodinami, takže nuda nebude. Silvestrovský fotbálek nesmí chybět, ale letos to v mém případě bude asi jenom pouze tiskovka. Pokud bych řekl, že jsme na fotbal zanevřel, nebylo by to fér. Do Nedachlebic na fotbal jezdila i moje tříletá vnučka, Nedachlebice ještě nevyslovila, tak povzbuzovala „Chlebíci do toho“, takže končím: „Chlebíci do toho“!


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...