V neděli už prokázal svůj potenciál naplno, když Zlechov sestřelil čtyřmi přesnými zásahy a domácím pomohl k jasné výhře 6:2.
„Čekal jsem, že bych mohl jeden gól dát, nakonec z toho byly hned čtyři. Byl jsem příjemně překvapený, ale měl jsem ještě pár šancí, které jsem neproměnil,“ přiznal po parádním představení Bobčík.
Mezi muži nasázel tolik branek vůbec poprvé. V dorostu už ale podobný duel zažil, když při soutěžní premiéře za Hodonín skóroval rovněž čtyřikrát.
Teď popravil dospělé, slitování s okresním rivalem ale neměl. „Začátek byk trošku těžší, protože jsme dostali gól z trestňáku. Pak jsme ale zabrali a výsledek otočili,“ popisuje.
Kanonádu ale nijak zvlášť neslavil. „Chvíli jsme s kluky poseděli, pak jsem šel hned domů,“ přiznává.
Do kabiny spoluhráčům přinese kořalku, víc to řešit nebude. Věří, že podobné zápasy ještě přijdou, vždyť je teprve na startu dospělé kariéry. Obdivovatel anglického reprezentanta Jacka Grealishe a francouzského útočníka Antoine Griezmanna pochází z fotbalové rodiny.
Bratrem dědečka je bývalý brankář a dlouholetý funkcionář Dolního Němčí Jan Bobčík, který nedávno obdržel prestižní Cenu Václava Jíry.
Roman Bobčík zatím tak našlápnuto nemá, ale mezi vrstevníky rozhodně patří k těm lepším. V dětství prošel Kyjovem, Slováckem a Hodonínem, kde se v létě rval o šanci v divizním týmu, nakonec se ale vrátil domů.
„Měl jsem možnost tam zabojovat o místo. V přípravě jsme nastoupil asi do čtyř utkání. Cítil jsem, že bych tam moc nehrál, proto jsem zvolil návrat. Ve svém věku potřebuji být vytížený, pravidelně hrávat,“ ví dobře.
Mezi muži to nemá jednoduché. Chvíli trvalo, než si zvykl. „Začátek byl těžší, protože tempo je vyšší než v dorostenecké divizi a fotbal také tvrdší,“ zjistil.
Myšlenek na vyšší soutěž se stále nevzdává, za každou cenu ale nikde cpát nebude.
„Je to spíš otázka budoucnosti. Nabídku bych samozřejmě zvažoval, ale teď jsem spokojený,“ dodává.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...