Slovenský kanonýr Luboš Miklovič měl po středečním pohárovém utkání s Rosicemi důvod ke vtípkům. Byl to právě zkušený devětadvacetiletý útočník, kdo vyrovnaný duel v 87. minutě rozsekl.
„Chutná to moc,“ přiznává. „Jsem moc šťastný, že jsem to zlomil, protože v prvním poločase jsem zahodil obrovskou šanci a v případě vyřazení bych to měl v hlavě a litoval toho,“ přidává.
Je pravda, že Miklovič mohl skórovat už ve 34. minutě, kdy se dostal za hostující obranu a uháněl sám na gólmana Rosic Drobka. Při zakončení ale selhal, zblízka pálil zbrkle mimo.
Dočkal se až v závěru, kdy využil nepozornosti soupeřovy defenzivy a umístěnou ranou poslal Strání do 2. kola MOL Cupu.
„Pro nás to byl moc těžký zápas. Rozdíl mezi soutěžemi byl vidět,“ míní. „Hráči Rosic lépe pracovali s míčem, měli víc sil. My jsme to ubojovali, zvládli srdcem,“ pokračuje.
Co na tom, že přední tým MSFL měl po většinu utkání herně navrch, se spousty standardních situací a rohových kopů nic nevytěžil. Domácí skvěle bránili, navíc hrozili rychlými výpady.
„Ono to tak většinou bývá. Jendo mužstvo sice tlačí, ale do plné obrany se těžko dostává. My těžíme z brejků, měli jsme větší šance,“ říká.

Celek z Uherskohradišťska nakonec náročnou šichtu ustál, navíc unikl neoblíbenému prodloužení. Ani Miklovičovi se nechtělo běhat o půl hodiny déle.
„Už asi v šedesáté minutě jsem přemýšlel, co budu dělat někdy ve 115. minutě,“ přiznal s úsměvem. „Měl jsem toho fakt dost. Ráno v práci, pak fotbal. Naštěstí to dopadlo dobře,“ těší sympatického Slováka.
Přitom mu před utkáním nebylo nejlépe. Přepadla jej viróza, bojoval s rýmou.
„Jsem nějaký nemocný, nachcípaný. Nadopoval jsem se prášky, možná ani neusnu,“ říkal.
Po triumfu nad Rosicemi se mu ale bude dobře regenerovat. V pátek si dá s parťáky lehčí tréninky, v neděli půjde zase na to. Na Zelničky dorazí Bzenec, v divizi to zase bude boj.
Fotbalisté Strání si však ještě v srpnu zahrají další pohárové střetnutí. Na konci letních prázdnin se na půdě ambiciózního divizního nováčka představí Kroměříž.
„Bude to ještě o level výš, silný soupeř,“ uvědomuje si.

Miklovič by byl radši, kdyby si mohl zahrát proti týmu z nejvyšší české soutěže. „Škoda, že při losu nevytáhli o míček o něco později, mohl k nám přijet Zlín,“ připomíná.
Slovenská šutér má ale ohledně soupeřů ještě větší nároky, daleko smělejší přání. „Minulý rok, když jsme tady oslavovali vítězství v krajském poháru a byl lehce opilý, tak jsem zakřičel, že chci, aby do Strání přijela Plzeň,“ přiznává s úsměvem.
Přitom Západočechy nijak v oblibě nemá, Spartu má ještě radši. Bohužel oba týmy to k nám mají daleko, těžko je sem dostaneme,“ uvědomuje si.
„Ale jak říká náš manažer, šéf, Tonda Popelka, z poháru vede nejkratší cesta do Evropy, takže ho beru naprosto vážně,“ dodává.