Zkušený devětapadesátiletý trenér Juraj Bútora se po konci profesionální kariéry vrátil zpět do rodné Dubnice k mládeži, nyní si poprvé vyzkouší zahraniční angažmá.

V moravské divizi E bude zachraňovat fotbalisty Strání.

„Už jsem neplánoval, že budu ještě trénovat v nějaké vyšší soutěži. Ani se mi nechtělo moc vést muže, spíš jsem se chtěl věnovat mladším chlapcům. Oslovil mě však Antonín Popelka, lámal mě trošku déle. Nabídka mi ale přišla zajímavá a nakonec jsme se dohodli. Je to pro mě něco nového. Do Strání to nemám daleko, navíc mohu porovnat, jak to funguje u nás na Slovensku a tady v Česku,“ říká v rozhovoru pro Deník sympatický kouč.

Neodrazovalo vás umístění týmu po podzimu a předcházející nezdary mladších trenérských kolegů ze Slovenska?
Kdybych měl strach, tak tady nejsem. Se záchranářskými pracemi mám nějaké zkušenosti. Už jsem to zažil hrát o sestup. Určitě to nebude jednoduché, ale někdy je lepší začínat dole a pomalu se sunout nahoru, než přijít do mužstva, které je zvyklé vyhrávat a má třeba za sebou dva postupy. Pro mě je prvořadá záchrana. Co bude dál, se uvidí. Hlavně chceme být skromní a pokorní. Jinak s bývalými trenéry Strání jsem nemluvil. Na to mám zimní přípravu, abych mužstvo i lidi dobře v klubu poznal. Času do startu druhé poloviny sezony je dost. Snad si to dobře „očekuji“ a tým dovedu k záchraně. Vím, že lidé ve Strání mají fotbal rádi. Nechceme je zklamat.

Jak chcete záchrany dosáhnout?
Já chci hrát na krásu i na body. (úsměv) Samozřejmě dobře vím, že prvořadý je výsledek. Jsem překvapený, že Strání má čtvrtou nejlepší obranu, přesto je na tom v tabulce tak špatně. Bohužel chybí góly, takže se pokusíme zapracovat na ofenzivě, aby na jaře v našich zápasech padalo více branek. Samozřejmě hlavně do soupeřovy sítě. (úsměv)

Přivedete si ze Slovenska i nějaké posily?
Přivedl jsem si pouze jednoho hráče, a tím je Michal Matúš z Dubnice. Naposledy byl se mnou v Ladcích. Je to sice mladý dvacetiletý kluk, ale měl by zapadnout a hlavně mužstvu brankami pomoct. Je to takový ofenzivní záložník nebo útočník. Teď s námi trénuje Tomáš Janíček. Snad se s vedením klubu dohodne. Budu moc rád, když budu mít takto zkušeného hráče v mužstvu. Ještě si ho pamatuji z působení v Nitře.

Fotbalisty divizního Strání na jaře povede zkušený slovenský trenér Juraj Bútora.
Strání vsadilo na zkušenost. K záchraně v divizi ho má dovést trenér Bútora

To ale asi není poslední nové jméno ve Strání, že?
Uvidíme, jak to dopadne, ale konkurence je vždycky dobrá. Pokud se zvýší, mohu mít na hráče vyšší nároky. Chtěl bych ale určitě přivést nějaké další ofenzivní hráče.

Jaká bude příprava?
Sezonu začínáme až koncem března, takže příprava potrvá jedenáct týdnů, což je dost času na to, abychom se nachystali. Přípravu musíme uzpůsobit tomu, abychom načasovali formu na start jara. Vstup bude důležitý, chceme ho zvládnout. Nic nepodceňujeme. Určitě se pojedu podívat na nějaké přípravné zápasy soupeřů. To patří k práci trenéra. Z tohoto strach nemám. Hlavní je, abychom byli zdraví a aby v mužstvu byla pohoda.

Z pandemie koronaviru obavu nemáte?
Doufám, že už nižší soutěže přerušené nebo ukončené nebudou. Sám si všímám, že se díky covidu vytratily mezilidské vztahy, které jsou nejen v životě, ale i ve fotbale důležité. Sám nemám rád lháře, naopak oceňuji upřímnost, přátelství. Věřím, že to dáme dohromady.

Jak náročné bude cestování?
Pocházím z Dubnice, ale bydlím vedle v Ilave. Do Strání to mám šedesát kilometrů, což není tak hrozné. Já rád řídím, takže to není žádný problém.

S fotbalisty divizního Strání trénuje bývalý ligový hráč Zlína, Mladé Boleslavi nebo Karviné Tomáš Janíček.
Strání lanaří ex-ligistu Janíčka: Ještě jsme si ale nic neslíbili, tvrdí

Vraťme se do minulosti. V kariéře jste prošel řadou známých klubů, včetně Slovanu Bratislava. Jak jste se tam dostal?
Díky panu Jankechovi. Já vždycky říkám,že když chcete ve fotbale něco zažít, musíte trénovat právě takovéto týmy nebo být jejich součástí. Byť jsme tam vydrželi jenom půl roku, bylo to úžasné. Brzy jsme ale ve Slovanu, což je největší klub na Slovensku, skončili. I když jsme v Evropské lize vyřadili CZ Bělehrad, následně jsme vypadli se Stuttgartem, kde nám vyloučili hráče a neuznali gól. Po remíze jsme skončili. Do Slovanu pak přišel trenér Jarolím, který začal budovat nové mužstvo.

S trenérem Jankechem jste byl už v Banské Bystrici, že?
Tam to bylo dobré. Byli jsme tam dva roky. Do Banské Bystrice si měl vzal, protože jsme spolu pracovali v Dubnici, kde jsme si padli do oka. Naučil mě krásné věci. Vedl Slovensko, národní tým Malediv. Měl cenné zkušenosti ze zahraničí, velké charisma. Působil v Malajsii, Kataru, na Kypru. Po světě posbíral velké úspěchy, spolupráce s ním si velmi vážím.

Nejdéle jste byl doma v Dubnici …
Tam jsem působil dlouhé roky. V Dubnici mě vychovali, dali mi možnost trénovat. I když jsem někde jinde skončil, vždycky mě tam vzali zpět. Nejprve jsem dělal asistenta, v sezoně 2007/2008 jsem byl i hlavní trenér. Většinu času jsem ale strávil u mládeže. Naposledy jsme vedl starší a mladší dorost.

Fotbalisté Strání musí po incidentu v utkání Přerovem zaplatit pokutu dvacet tisíc korun.
Strání musí zaplatit dvacet tisíc korun, podmínečně má uzavřený stadion

V minulosti jste působil i u slovenské mládežnické reprezentace. Jak na to vzpomínáte?
Moc si toho vážím. Každý netrénoval reprezentaci, byť jenom mládežnickou. Když hraje hymna, máte na sobě národní dres, pro všechny je to velká čest. I já jsem moc rád, že jsem mohl být toho součástí. Čtyři roky jsem dělal Ladislavu Peckovi asistenta trenéra do sedmnácti let, když jsme postoupili nejen na mistrovství Evropy, ale i světa, což byl asi největší úspěch. Ve čtvrtfinále jsme vypadli tuším s Uruguayí. Našima rukama prošli Vestenický, Káčer, Vavro, Hromada a spousta dalších dobrých hráčů ročníku 1996. Nejen na tyto kluky mám pěkné zážitky i vzpomínky. Po odchodu Tarkoviče do Košic jsem chvíli byl i hlavní trenér týmu do osmnácti let.

Na podzim jste vedl Cementárny Ladce. Neměli lidé z klubu problém s vaším odchodem na Moravu?
Tam jsem to měl spíš takového koníčka. Působí tam můj kamarád, který mě oslovil s nabídkou, zda bych mu nepomohl. Prožil jsem tam tři roky. Bohužel poznamenané pandemií, ale poznal jsem tam spoustu dobrých lidí, kteří se stali mými přáteli. V odchodu mě nebránili. Vysvětlil jsem jim, že se chci ještě někam posunout.

Jaký jste byl vůbec hráč?
Působil jsem jenom v mládežnických družstvech Dubnice a Púchova. Po vojně, kde jsem strávil dva roky, jsem už působil jenom v nižších soutěžích. Jako hráč jsem se až tolik neprosadil, ale jsem vděčný za to, co jsem v kariéře prožil. Jsem spokojený. Navíc jsem absolvoval trenérskou školu s výbornými kolegy Galádem či Jarábkem, což jsou moji kamarádi. Mám nejvyšší licenci.


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …