Rodák z Martina, který prošel mládeží Žiliny a v Dunajské Stredě dokonce trénoval s ligovým týmem, kývl na nabídku divizního celku a přestěhoval se na Moravu, kde tahá nový tým z bryndy a zároveň se pokouší o restart svojí zajímavé kariéry.

„Trošku mě to překvapilo. Už jsem nechtěl fotbalu tolik dávat a obětovat, ale po nabídce od Strání jsem si řekl, že to ještě zkusím,“ líčí třiadvacetiletý ofenzivní fotbalista, který se v klubu z Uherskohradišťska dohodl na spolupráci do konce letošní sezony.

Nová posila zatím naskočila do dvou utkání. Střelecky zatím mlčí, ale v obou duelech ukázala svoji výkonnost. Moďoroši byl doma proti Novým Sadům vidět. Podílel se na jediné brance, dostal se do slibné šance.

„Měl jsem menší pauzu. Po kondiční stránce to ještě není stoprocentní, ale věřím, že se do toho brzy dostanu a že to v tréninku doženu,“ přeje si.

Na osobní statistiky nehledí, chce týmový úspěch. Víkendový duel Strání vyšel, výhra 1:0 má velkou cenu. „Kluci do toho dali všechno. Od začátku jsme šli na maximum. I když Nové Sady byly dobrý soupeř, my jsme byli poslední a potřebovali uspět. Doma jsme uhráli tři body, což je hlavní,“ radoval se.

Rodák z Martina sice nemá na Zelničkách tak raketový nástup jako jeho krajan Dávid Copko, ale fanoušky zaujal, líbil se jim.

Minulost má velmi pestrou. Naposledy hrál třetí v Oravské Veselé slovenskou ligu. Po třech zápasech to tam ale zapíchl, šel pracovat do Německa. Když se ozvalo Strání neváhal a vrátil se zpět k fotbalu. „Moc jsem neváhal,“ přiznává.

I když o klubu žádné velké informace neměl a z hráčů znal jenom Gardiana, dlouho se nerozmýšlel a rychle kývl. „Teď jsem tu jediný Slovák, ale kluci mě přijali, kabina je super. Taky zázemí je výborné. Fanoušci fotbalem žijí. I lidé z klubu se snaží hráčům připravit takové podmínky, aby si nemohli na nic stěžovat,“ říká.

Moďoroš se na moravsko-slovenském pomezí přestěhoval. V obci žije, pracuje ve stavebninách, které vlastní předseda klubu a dočasný trenér Antonín Popelka. V klubu má kromě hraní na starosti i chlapce z přípravky, u které působí jako asistent, takže se mezi tréninky rozhodně nefláká.

Kdyby měl v kariéře více štěstí, mohl se fotbalem klidně živit. Našlápnuto měl parádně. Rodák z Martina už coby dorostenec přestoupil do Žiliny, odkud zamířil do Dunajské Stredy, kde se připravoval s ligovým týmem.

„Za áčko jsem odehrál i nějaké přípravné a pohárové duely, ale většinou jsem nastupoval ve třetí lize za béčko,“ hlásí.

Ve známém klubu se připravoval pod italským koučem Marko Rossim, který nyní vede maďarskou reprezentaci. Jednu kabinu sdílel se slovenským reprezentantem Erikem Pačindou, v klubu byl i Eric Davis z Panamy či spousta dalších zahraničních akvizicí, ve kterých sbíral cenné zkušenosti.

„Dunajská Streda je jeden z top slovenských klubů. Jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí,“ říká.

Šanci v nejvyšší soutěži ale nikdy nedostal. „Mrzí mě to. Věřil jsen, že si nějaký start připíši,“ přiznává.

Po konci na jihu Slovenska se vrátil do Martina, kde vydržel jenom rok a pak prošel dalšími třetiligovými kluby. Nyní zkouší štěstí na Moravě.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...