Pětadvacetiletý rodák ze Záhorovic tak nyní dohlíží nejenom na mladšího bratra Libora, jenž nastupuje ve FORTUNA:LIZE za Jablonec, ale i další muže a ženy, kterým pomáhá rozvíjet se a zlepšovat.

„Do doby, než začala pandemie, tak jsem se tím normálně živil. Nyní je to horší, ale nestěžuji si,“ říká v klidu Robin Holík.

Potřebnou licenci získal na kurzu v Brně, kam pravidelně dojížděl tři měsíce. Už předtím se ale sám vzdělával, zkušenosti nabíral postupně. Díval se kolem sebe a učil se od trenérů, pod kterými třeba hrával.

Nyní vykonává funkci fitness trenéra, působit však může i u dětí a mládeže jako kondiční kouč.

Holíka však zajímá také práce sportovních fyzioterapeutů. „Nedávno jsem se v Jablonci sešel s Davidem Skuhravým, který má na starosti všechny hráče včetně bráchy. Nerozebírali jsme však pouze jeho, ale celkovou situaci. Novinky v oboru, a tak,“ říká fotbalista.

Právě práce u ligového mančaftu by Holíka, který v kariéře prošel Slováckem, Uherským Brodem či Otrokovicemi, v budoucnu velmi lákala.

Díky mladšímu sourozenci má o dění v profesionálním klubu detailní přehled. Členovi české reprezentační jednadvacítky úspěchy přeje.

Ví, že to má vydřené a nikdy nic zadarmo nedostal. „Bráchu samozřejmě sleduji. Pořád je mladý, může se zlepšovat,“ míní. „Hlavně na sobě neustále pracuje. Když bylo o Vánocích volno, pár dní si odpočinul a pak hned pokračoval v tréninku,“ přidává obdivně.

Nyní ale vypomáhá hlavně spoluhráčům v divizním Strání, reakce jsou ale všelijaké.

„Někteří kluci si klidně dojdou pro radu, jiní z toho moc nadšení nejsou, když jim chystám silové tréninky. Byli zničení a nadávali mně,“ přiznává s úsměvem.

Podle pětadvacetiletého obránce se ale situace ve výkonnostním fotbale zlepšila. Už i někteří amatéři pochopili, že o svá těla musí pečovat.

Nyní se i řada amatérů snaží udržovat, prostě chtějí dobře vypadat a být v kondici. „Je pravda, že je to lepší než dřív,“ souhlasí Holík.

Kromě mladšího bratra Libora, jenž se přes Slovácko a Zlín dostal až na sever Čech do Jablonce, se o žádné jiné profesionální hráče nestará. „Mám to hodně namíchané. Třeba v poslední době se hodně věnuji crossFitu, někteří klienti se chtějí zlepšit komplexně, další se třeba potřebují jenom naučit gymnastiku,“ prozrazuje.

Sám sportuje téměř každý den. Doma v Záhorovicích si na zahradě postavil menší hřiště, kde má hrazdu, osu s kotouči a další nářadí, aby mohl pravidelně podstupovat silový trénink.

Na jarní část divize E chce být dobře připravený. „Jsem spíš realista, ale doufám, že co nejdřív začneme hrát za se fotbal, protože mi chybí hlavně kolektiv. Kluci, tréninky i zápasy,“ dodává na závěr.