I když trenér Jiří Saňák se postupem do profesionální soutěže nezabývá, druhé ligy se nebojí. „Sice by se spousta organizačních věcí změnila, moje ambice jsou ale takové, že bych do toho šel,“ přiznává někdejší prvoligový hráč, který jako asistent trenéra působil v Jablonci, v Mladé Boleslavi, Olomouci, Spartě nebo v íránském klubu Esteghlal FC Teherán.

Mladíci z Uherského Hradiště mohou díky profesionálním smlouvám ve zvláštní době alespoň trénovat a hrát přípravné zápasy.

Už vidíte světlo na konci tunelu?
Nevím, jak to s MSFL bude. Samozřejmě nás to mrzí, že se nehraje, protože se nám letos dařilo a i spolupráce s prvním mužstvem funguje na výbornou. Myslím si, že nejen mladým hráčům, kteří mají smlouvu a trénují s námi, ale i těm, co jsou v áčku, pravidelná zápasová zátěž chybí. Uvidíme, co bude dál. Naštěstí můžeme alespoň trénovat, což je pozitivní.

Na případný restart MSFL jste tedy nachystaní?
My bychom problém určitě neměli. Samozřejmě si uvědomujeme, že jiné týmy v naší soutěži nemají takové podmínky. Předpokládám, že by po rozvolnění opatření chvíli trvalo, než se třetí liga rozjede. My ale pracujeme hlavně proto, aby kluci byli kdykoliv připravení pomoct ligovému áčku, které v dubnu čeká sedm utkání. Závěr sezony je pro ně docela brutální. Proto klukům neustále opakujeme, že nikdy neví, kdy se na ně ukáže. Proto naši soutěž nyní neřešíme, protože stejně není co.

Debatuje se v klubu alespoň o případném postupu do druhé ligy?
Já si to dokážu představit. Osobně bych do toho šel. Moje ambice takové jsou. Pokud bychom třetí ligu vyhráli, tak bychom měli jít výš. Samozřejmě dobře vím, že fotbal na profesionální úrovni je o rozpočtu, takže by muselo rozhodnout vedení klubu, ale ze sportovního hlediska by to bylo fajn. Minimálně bychom na rok zachránili MSFL. (úsměv) V nejhorším bychom z druhé ligy sestoupili, ale pro naše mladé kluky by to byla výzva a test, jak to tady děláme. Samozřejmě bych respektoval rozhodnutí dalších lidí a hlavně šéfa klubu pana Pojezného.

Trénujete nyní stejně jako v běžné sezoně?
Udělali jsme si různé bloky se zaměřením na kondici, sílu nebo různé fáze hry. V týmu se prolínají jak hráči béčka, tak i dorostenci, co mají profesionální smlouvy. Nejdřív jsme to měli kombinované, ale skupina tréninky bere. Není to jednoduché, ale pro kluky je úžasné, že aspoň mohou v této době trénovat.

Už jste byli i na přírodní trávě?
Poprvé na ni jdeme až ve středu. Doteď jsme byli jenom na umělce. Jenom proti Rapidu Vídeň jsme hráli na přírodní trávě. Posilovny i haly jsou zavřené, všechno jsme absolvovali venku. Nemůžeme ani využívat kabiny, vnitřní prostory. Jelikož chybí také regenerace, četnost tréninků nebyla úplně ideální. Tímto jsme trochu limitovaní.

Máte problémy se zraněnými?
Na můj vkus je až moc dorostenců dlouhodobě zraněných. Mně osobně to vadí. Určitě by to tak být nemělo. Děláme si nějakou analýzu, aby se to zlepšilo. Někteří se připravují s ligovým týmem. Spolupracujeme s kondičními trenéry Mikšíčkem i Ríšou Vaďurou od mládeže, což je velký posun. Hráči, kteří jsou po zranění, nejdříve k fyzioterapeutům, pak ke kondičnímu trenérovi až pak se zapojí k týmu. Zpětná vazba je pozitivní. Hráč, co přijde po zranění, zůstává v tréninku, a nemarodí.

Jak moc vás těší, že se v nejvyšší soutěži uchytil Dominik Kostka, který se ze Slovácka B dostal do Pardubic, kde nyní pravidelně nastupuje?
Není to jenom Dominik Kostka, ale i Jarda Srubek, který si taky připsal nějaké starty v lize, dokonce dal gól. Myslím si, že je to cesta. Nás trenéry to samozřejmě motivuje k práci, to samé platí pro hráče. Když jdou z béčka Slovácka během půl roku dva hráči do ligy, tak je to ocenění práce, celkové atmosféry v klubu. Za mě super.


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …