I kvůli nemocné mamince kývl na nabídku Strání, tým od slovenských hranic přebírá po Vladimíru Bekerovi.

Ve čtvrtek se na Zelničkách sešel s šéfem klubu Antonínem Popelkou, převzal klubové oblečení s iniciálami a porozhlédl se po areálu.

„Vidíte ty okolní kopce? Nádhera, jako v Alpách,“ prohodil s úsměvem osmačtyřicetiletý kouč, který v minulosti vedl mládež či juniorku Teplic, Most nebo Ústí nad Labem.

Nyní poprvé ochutná třetí ligu na Moravě, vyzkouší si na angažmá na východě republiky. „Nepotřebuji žádnou smlouvu. Kdykoliv mě šéf klubu řekne, že se mu to nelíbí, podáme si ruce a v klidu se rozejdeme. Už nechci dělat fotbal s lidmi, co mají odlišnou filozofii,“ tvrdí někdejší krajní obránce Zlína, Teplic, Příbrami či Baníku Ostrava.

Jaký je návrat do rodného kraje?
I když jsem ze Zlína do Teplic odcházel v roce 1997 a pryč jsem sedmadvacet let, pořád říkám, že se vracím domů. I když na severu Čech žiji déle než předtím tady na Slovácku, pořád se cítím jako Moravan.

Bylo těžké opustit Teplice a odejít na druhou stranu republiky?
Po konci v Ústí nad Labem jsem rok netrénoval, když nepočítám klub z naší vesnice, kde jsem klukům vypomáhal. Řekl jsem si ale, že už nechci dělat fotbal s lidmi, co mají odlišnou filozofii. Chci fakt dělat fotbal pro lidi. Dneska mi přijde, že se dělá pro funkcionáře, klub a na fanoušky se kašle. Já chci, aby hráči i diváci byli šťastní, aby se Strání dařilo. Vím, že hlavní jsou výsledky, ale podle mě když se hraje dobrý fotbal, výsledek se dostaví. Úplný opak je, když se fotbal dělá špatně, ale někdy se náhodou vyhraje. Já ale nechci hrát na náhodu. Chci mít postavené pevné základy. A že se někdy nepromění šance nebo smolně prohraje, to je fotbal, život, to se prostě stane. Vize Strání se mi ale líbí. Takto by se měl dělat fotbal nejen na vesnici.

Musel vás šéf Strání Antonín Popelka lámat dlouho?
Ani ne. S Tondou se známe delší dobu. Seznámil nás otec, ke kterému jezdil domů na masáže. Už před pěti lety jsme se spolu bavili o fotbale. Tehdy ještě chytával, nebyl ještě šéfem klubu. Až později, kdy se stal předsedou, mě z hecu lanařil do Strání. Tehdy jsem si to nedokázal představit. V Teplicích mám rodinu, firmu, všechno, na Slovácko to mám 400 kilometrů. Jenže mi najednou onemocněla maminka a já se vrátil pomoct rodičům. Menší autodopravu jsem přenechal synovi, ať se stará.

Vracíte se natrvalo, nebo budete pendlovat mezi Teplicemi a Dolním Němčí, kde žijí rodiče?
Třeba jednou za čtrnáct dní se pojedu podívat na otočku do Teplic, ale jinak budu bydlet u rodičů. Dneska vede dálnice až do Teplic. Když to půjde, budu doma za 3,5 hodiny. Více času ale budu samozřejmě trávit tady.

Co říkáte na to, že jdete do klubu, který dvakrát po sobě vyhrál svoji soutěž?
Já jsem se i Tondy Popelky ptal, proč hledá nového trenéra, když můj předchůdce Beker tady udělal kus práce. Říkal mi, že mu tam něco chybí. Možná se tomu budou fanoušci divit, že skončí trenér, který je úspěšný, ale je to jeho rozhodnutí. Uvidíme, jestli se Tondovi podaří se mnou naplnit jeho vize. Nejsme ale vázaní smluvně ani dlouhodobě. Když se znelíbím, skončím.

Na jakých pozicích byste mužstvo rád viděl?
V tuto chvíli nedokážu říct, s jakým umístěním bych byl spokojený. Kdybych do Strání na fotbal chodil každý týden a kluky viděl půl roku, dokážu odhadnout sílu mančaftu, zda hrají pod své možnost,i nebo jaký mají potenciál. Hráče neznám, ale zorientuji se rychle. Navíc mi pomůže právě Tonda Popelka, který má dobrý pohled na fotbal.

Jak bude fotbal ve vašem podání vypadat?
Vyznávám ofenzivní fotbal. Hlavně chci, aby to bavilo lidi. Klidně vyhraji 5:2, 6:3, 4:1. Chci, aby padaly góly, byly šance. Mužstva, která jsem trénoval, byla s mojí prací spokojená. Nikdy jsem neměl problém s hráči, jako s lidmi z vedení. Ti tomu buď nerozuměli, nebo to byli starší bafuňáři, co měli své praktiky. Mně se líbí styl Tondy Popelky, jak chce fotbal na Strání dělat. Je to založené na pevných vztazích, dobrých lidech, což se mi prostě líbí. Chtěl bych do hry vnést víc fotbalovosti. Byl jsem tady na jednom zápase a byl to samý souboj, samá srážka. Neříkám, že to je špatně, ale já chci hrát kombinačnější fotbal, aby se to lidem více líbilo. Nemám rád nudné utkání, takticky svázané duely, které skončí bez branek. To, jak jsem hrával, budu požadovat po hráčích. To znamená být v maximální intenzitě s míčem po celý zápas. Trošku se bojím toho, že hráči nebudou na mé tempo zvyklí. Ale tím, že se tomu budeme věnovat v tréninku, zvyknou si na to a postupně jim to přijde automatické. Když rozhodčí pískne do píšťalky, musí být maximální intenzita, nasazení, koncentrace. Nemám rád prostoje, prodlevy. Snažím se na svěřence přenést věci, které jsem sám měl coby hráč rád a snažím se vyhýbat těm špatným věcem, jako byly nesmyslné běžecké galeje, dřina v posilovně.

Což je typické pro jiné týmy …
Nechci nikoho urážet, ale radši se podívám na anglickou než českou ligu. Na to, že je profesionální soutěž, tak některé zápasy jsou za mě málo. Na druhé straně derby Sparty se Slavií, utkání Plzně i jiných týmů mají úroveň, kvalitu. Při některých duelech se ale dvacet minut nic neděje. Klidně si při nic uvařím kávu nebo zajdu na záchod a o nic nepřijdu. A pak je strhující zápas, od kterého nespustím oči. A já chci, aby se při zápasech Strání něco dělo.

Je výhoda, že máte v realizačním týmu otce?
Říkal mi, že se mančaft za poslední roky vyčistil, že tým je postavený hlavně na charakteru kluků, což je u mě alfa a omega všeho. Vím, že pokud je tým nezdraví, je to vždycky začátek konce. Co vím, tak ve Strání je kabina soudržná, funguje perfektně. S takovými hráči budu pracovat rád.

Máte přehled o týmu?
Kádr si musím nejprve zmapovat. Viděl jsem nějaká videa, ale hráče chci vidět naživo. Ve fotbale jsem něco zažil, brzy si udělám svůj obrázek. Já neřeším, co tady bylo přede mnou. Sám si chci udělat obrázek. Když mi v hlavě něco cvakne, jsem schopný ze stopera udělat útočníka. Každý z hráčů je na stejné startovní čáře, fakt žádný z nich nemá místo jisté. Záleží jenom na nich. Samozřejmě ti co nastupovali v minulé sezoně, nějakou kvalitu mají, ale já mám hru založenou na týmovosti a charakteru.

Čas na přípravu a poznání mužstva bude dostatečný?
Uvidím, v jakém budou kluci stavu. Ale pokud hráči nemají dlouhodobý výpadek skrz vážné zranění, nějakou kondici má. Důležité bude, aby intenzita pohybu byla podle mých představ. I když na tréninku naběhají stejně kilometrů jako pod bývalými kouči, chci, aby intenzita byla úplně jiná.

Víte, jaké týmy vás v MSFL čekají?
Je to podobné, jako když jsem před rokem trénoval v ČFL Ústí nad Labem. Taky tady jsou juniorky ligových týmů, které hrají jiný fotbal než zkušenější a ambicióznější týmy. Když jsem viděl, je ve třetí lize hodně celků z Ostravska. Čeká nás i pár derby.

Co říkáte na zázemí ve Strání?
Naposledy jsem vedl Ústí nad Labem, kde je to podobné jako tady. Sice tam je atletická dráha, což mně se nelíbilo, protože kontakt s lidmi nebyl takový. Navíc když přijde na tým z krajského města 400 diváků, je to výsměch. Ale za mě se tam fotbal dělal špatně. Dneska jsou v jiné situaci. Ve Strání je ale nádherný areál se dvěma travnatými hřišti, sportovní halou, skvělým zázemím. Jako trenér tu mám všechno. Hráči mají k dispozici saunu, vířivku, chladící kádě … Za mě je tady servis na úrovni první ligy. Sice tu chybí velká umělka, ale u školy je menší plocha, na které se dá v zimě taky trénovat.

Vraťme se ještě na sever Čech. Kde všude jste trénoval?
Začal jsem u juniorky Teplic, kde jsem byl tři roky hrající asistent Lukáše Přerosta. Později jsem pracoval u mládeže. Pomáhal jsem u dorostu, což mě taky naplňovalo. Vzpomenout musím ročník 1996, který byl výborný. Když jsem kluky přebíral, skoro nikdo je nechtěl. Nakonec Petr Kodeš a Ladislav Takács to dotáhli až do ligy. Bohužel před poslední sezonou mi kluky sebrali, což mě mrzelo. Dalo se z toho vytěžit víc. Podle mě se do ligy mohlo dostat více kluků. Bohužel přišel nový šéftrenér mládeže a já jsem řekl, ať mi ukončí smlouvu. Nechtěl jsem pracovat v takovém prostředí.

Jinde to bylo lepší?
Byl jsem v Mostě, kde jsem trénoval divizi. Pak jsem se tam vrátil k mládeži z Ústí nad Labem. Jenže přišlo sloučení Baníku se Souší a nefungovalo to. Radši jsem odešel. Nechci být někde, kde se válčí. Buď vedení stojí za mnou a podporuje mě, nebo tam nemusím být. V Mostě byl problém v tom, že město spojilo oba kluby a funkcionáři šli proti sobě. Já toto nemám zapotřebí.

Jak se těšíte na středeční premiéru proti Viktorii Žižkov?
Zápasu se nebojím. Dobře vím, že Žižkov je na konci přípravy a my teprve začínáme, ale kluci dostali tréninkový plán a pokud jsou chytří, nepřijdou na pondělní sraz po dovolené nepřipravení. Mně stačí, když budou rozběhaní a utkání v nějakém tempu odehrají. Chci, aby každý odehrál poločas. V akci chci vidět každého. Kluci se nemusí bát. Z vlastní zkušenosti vím, že spousta ligových hráčů by měla problémy ve třetí. Opravdu jsem prošel všemi soutěžemi. Někdo mě může mít za blázna, ale já tvrdím, že někteří kluci z okresu nebo I. B třídy jsou lepší než borci v divizi. Holt měli smůlu nebo to nezvládli, ale potenciál v sobě měli neuvěřitelný. I proto chci objet i nějaké vesnice, podívat se na hráče z okolí. Strání by mělo sázet na hráče z regionu.