Týmu z krajské první A třídy při své nedělní premiéře dvěma góly pomohl k obratu a výhře 3:1 nad Nedachlebicemi.
Zatímco fandové nečekanou, zato zvučnou posilu, vynášeli do nebes, ex-ligový fotbalista zůstal po parádním entrée nad věcí.
„Já jsem přišel klukům akorát pomoc, žádnou vědu na rozdíl lidí kolem mě z toho nedělám. Přišel jsem z MSFL, hrával jsem vyšší soutěže, takže rozdíl musí být vidět,“ ví dobře.
Do zápasu naskočil po jediném společném tréninku s týmem. I když ani všechny spoluhráče pořádně neznal, problém to nebyl.
V 69. minutě proměnil penaltu a završil obrat na 3:2.
V závěru pak přidal druhý gól a pečetil triumf Dolního Němčí, které hrálo skoro celý druhý poločas bez vyloučeného Martina Krchňáčka.
„Myslím, že nám to na hřišti docela klapalo. Kluky tady znám, žádný problém nebyl. Pro mě je hlavní, že můžu hrát. Mám dost práce, nestíhám všechny tréninky. Fotbal už hraji víceméně jenom pro zábavu,“ říká.
Přitom v létě se pokusil probojovat do sestavy Otrokovic. Absolvoval kompletní přípravu, nového trenéra Viktorie Matějku ale o svých schopnostech nepřesvědčil.
„Trošku jsem se s ním nepohodl, to tak ale někdy ve fotbale bývá,“ nemá z toho těžkou hlavu zkušený forvard.
Přitom od angažmá ve Viktorce si hodně sliboval. Těšil se na spolupráci s kamarády Semankem či Minářem i dalšími kluky, které poznal už ve Slovácku.
„Chtěl jsem si třetí ligu zase zkusit. Do Otrokovic jsem to měl ze Starého Města, kde pracuji, kousek. Na dojíždění to bylo ideální. Myslím, že bych na ni bez problémů měl,“ je přesvědčený.
U Matějky ale neuspěl. „Jeho přístup mě překvapil,“ říká. „Nevím, co si o něm mám myslet. Kdyby mi z očí do očí řekl, že na to nemám nebo že mě v mančaftu nechce, ale vůči mě se nechoval fér. Přitom všichni kluci viděli, že jsem měl hrát od prvního kola. Nakonec mi ruply nervy a odešel jsem,“ líčí.
I když možností, kam z třetiligového celku odejít, bylo víc, nakonec se dohodl s Dolním Němčí, kam jej zlákal kamarád Zdeněk Skopal. „Lanařil mě tak dlouho, až se mu to povedlo,“ přiznává s úsměvem.
Důležitou roli ale sehrálo i nové zázemí. „Šatny jsou na ligové úrovni, stadion je taky pěkný. Jezdíval jsem tam už dřív, když jsem ještě hrával ligu. Nešel jsem do cizího prostředí,“ říká.
Taky jednání s klubem byla seriózní. „Domluvili jsme na nějakých podmínkách. Pokud bych se měl vrátit do Otrokovic nebo chtěl jít do jiného klubu, bez problémů mě uvolní,“ uvedl.
Zatím je jasné, že rodák z Březové, který v kariéře prošel Slováckem, Mladou Boleslaví, Karvinou, Kroměříží či Hulínem, zůstane v Dolním Němčí do konce podzimu. Co bude po zimě, se uvidí.
Třeba návrat do Strání ale moc pravděpodobný není. „Nevěděli, jak to se mnou je, ani jsem se jim neozval. Klidně bych tam šel, ale už je to pro mě trošku z ruky,“ cítí.
Ondřejka momentálně bydlí v Uherském Brodu, odkud vyráží nejenom za fotbalem, ale především za prací.
Autor šestnácti ligových branek se stále živí jako klempíř, spolupracuje ale také s jednou pražskou firmou, pro kterou montuje klimatizace a pomáhá se vzduchotechnikou. „Je to slušně zaplacené, takže nemohu odmítnout,“ přiznává s úsměvem.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
