Důvodem nebylo zranění nohy či ramene, s nimiž laboroval na konci zimní přípravy, ale nečekaný úprk na Slovensko. Šestadvacetiletý útočník stejně jako jeho parťák z ofenzivy Martin Váňa kývl na nabídku třetiligového klubu Lednické Rovne a bez souhlasu vedení Uherského Brodu čtyři dny před startem druhé poloviny sezony zamířil na volný přestup do zahraničí.

Provinile se ale necítí. „Nikomu jsem záda neukázal,“ tvrdí Jaroněk.

Naopak si prý práce lidí, kteří fotbal v Uherském Brodu dělají, moc váží. Vděčný je i za podporu věrných fanoušků, jenž za klubem ze Slovácka stojí. „Ale prostě jsem necítil důvěru, že bych mohl pravidelně hrát,“ vysvětluje.

Jaroněk z Uherského Brodu odešel již několikrát, pokaždé se tam ale vrátil, aby zabojoval o místo v sestavě, přesvědčil trenéra Ondu, že na to má.

Mezi opory se nikdy nezařadil, proto měnil dres ČSK s jinými triky. Byl ve Strání, Hluku i Kunovicích, dojížděl do Rakouska a nyní bude hrát na sousedním Slovensku.

Přitom má za sebou povedenou přípravu. Fyzicky byl na tom dobře, i v zápasech si vedl slušně.

Gól dal juniorce Slovácka i Zlína, vidět byl i v jiných duelech. „Byla to moje nejpovedenější příprava, bohužel to nestačilo,“ povzdechl si.

Komplikace přineslo zranění. Jaroněk si poranil koleno, pak marodil s ramenem. Klub mezitím přivedl z béčka Fastavu Strachoně, šestadvacetiletý forvard se najednou cítil nepotřebný.

„Přitom jsem absolvoval kompletní soustředění, bral si v práci neplacené volno. A pak se zraníte, vynecháte nějaké zápasy a už vám nikdo nezavolá a nakonec místo vás přivedou jiného hráče,“ líčí smutně.

„Trenér Onda sice říkal, že je z nás zklamaný, ale nevím, co ode mě čekal. Nikdo se se mnou o mé pozici v týmu nebavil. Je mi šestadvacet let, chci pravidelně hrávat a ne jenom sedět na lavičce,“ říká.

O svém záměru odejít řekl jenom pár nejbližším. Přestup na Slovensko s nimi probíral, ptal se na jejich názory, ale moc času na přemýšlení neměl. „Upeklo se to velmi rychle,“ přiznává.

Funkcionáři z Lednického Rovne si hráče ČSK vyhlédli při zápasech na Lapači proti juniorkám Zlína a Slovácka. Rychlonohý forvard o jejich přítomnosti na stadionu neměl tušení.

„Dozvěděl jsem se to až zpětně,“ přiznává. „Ani nevím, kde na mě sehnali číslo. Asi jsem se jim líbil. Když mi volali, byl jsem akorát zraněný,“ pokračuje.

V klubu ležícího ve vesnici kousek od Púchova se byl společně s Váňou dvakrát podívat. Zaujalo jej zázemí i ambice klubu, který na jaře čeká tuhý boj o setrvání ve třetí slovenské lize.

„Spoluhráči i majitel mi řekli, že na tom nejsou moc dobře. Letos totiž kvůli reorganizaci soutěží sestupuje snad šest nebo osm týmů, ale zaujal mě jejich přístup. Úroveň tamní třetí ligy bude asi o něco nižší než u nás, ale zase lidé jsou tam zapálení, o klub se starají. Funguje to tam skvěle,“ uvedl.

Pro Jaroňka je hlavní, že o něj má zájem samotný trenér Matej Náther. Bývalý ligový záložník by měl obě posily z Uherského Brodu stavět.

„Hned od začátku cítím důvěru, kterou budu chtít splatit. Je to pro mě nová a obrovská výzva a věřím, že i krok správným směrem. Doufám, že se mi bude dařit stejně jako přípravě,“ přeje si.

Po zranění už se k novému týmu připojil, začal s tréninkem. O víkendu proti Galantě by už měl být k dispozici. Ještě potřebuje, aby se mezinárodní transfer dotáhl administrativně. „Zatím čekáme. Pan Hamšík je z odchodu nešťastný, snaží se to pozdržet, ale do neděle by to mělo být hotové,“ doufá.

Na Uherský Brod ale rodák ze Zlína, který se už coby dítě s rodinou přestěhoval do Bánova, ani po různých peripetiích nezanevřel. Bývalým spoluhráčům bude držet palce, ale další návrat do ČSK už neplánuje. „Nechci, aby si to kluci nějak vztahovali na sebe, ale šlo jenom o mě. Chci prostě hrát,“ opakuje na závěr.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...