Brankářský cestovatel Jícha: učil občanku, na cestách v autě poslouchá podcasty

Za kariéru už prostřídal řadu klubů, jenom v dospělých chytal za pět různých týmů. Mezi muži začal ve Žďáru nad Sázavou, s Prostějovem vyhrál MSFL, kterou si zachytal v Kroměříži a později i ve Znojmě.

Od léta 2020 působí na Slovácku, v Ondově mužstvu se okamžitě zařadil mezi opory.

Jak jste si užil první soutěžní zápas po dlouhé pauze? Bod s Rosicemi berete?
Na soutěžní zápasy se vždycky těším. O to víc, když jde o první zápasy po pauze, protože se konečně o něco hraje. Ale abych řekl pravdu, hodně se mé vnímání zápasu lišilo od normálu. S tím, co se děje ve světě, to bylo spíš chvilkové odvedení pozornosti někam jinam. Jinak té práce ve velkých šancích moc nebylo, pro mě to byl zápas spíš o udržení koncentrace, centrech a takové té jistotě při řešení ostatních situací. Kluci to měli těžší, ty si nakládali ve hře a trochu se proběhli. Samozřejmě bychom chtěli tři body a pár možností tam bylo. Na druhé straně je bod asi spravedlivý, můžeme se odrazit od toho dobrého a body si vezmeme příště.

Jak se vám zamlouvají soutěžní zápasy na umělé trávě? Mně přijde, že nemají takový náboj a kvalitu jako na přírodním pažitu. Souhlasíte?
Nezamlouvají, ale co se dá dělat. Ještě jsem snad nezažil gólmana, který by rád chytal na umělce, to by byl vážně asi blázen (smích). A samozřejmě se to podepíše i na hře. Když je ještě sucho, tak to prostě drhne. A to přeci není dobře v žádné oblasti života, když to drhne, to vám potvrdí i ženy (smích).

Chytá se vám na umělce jinak? V čem je největší problém, změna?
Určitě, je tam velký rozdíl. Hodně také záleží na tom, jak kvalitní a stará ta umělá tráva je. Třeba jen na jeden zápas se tomu dá přizpůsobit, míč se na ní chová trošku jinak ale s tím se dá poprat. Horší je to dlouhé období na ní. Je tvrdá a suchá. Když jste brankář a máte neustále nějaké skoky a pády, tak tělo trpí, brečí, nadává a vrací vám to.

Broďané hráli v dohrávce s Rosicemi bez gólů. Tým nečekaně opustili dva borci

Tým těsně před startem jara opustili dva útočníci. Tušil jste, že by spoluhráči Jaroněk s Váňou mohli odejít? Zažil jste to už někdy?
Žádné info jsem neměl. Jednou jsem došel na trénink a bylo nás o dva míň. Zažil jsem odchody hráčů na poslední chvíli, to se běžně děje. Rozdíl byl ale v tom, že se to dělo vědomě a vedení s tím mohlo pracovat. Tímhle způsobem jsem to zažil asi poprvé. Nerad bych se do toho pouštěl, ale jsem zastáncem jednání na rovinu a nemyslím si, že jim tohle pomůže. Každý se stejně prezentuje sám vlastním chováním, přístupem a hodnotami. Naše hra je zároveň hodně závislá na dobré partě, na kterou se dá spolehnout a u kluků to asi bylo jinak, takže určitě netruchlíme.

Do druhé poloviny sezony jdete s 23 body. Je to dost na to, abyste byli na jaře v klidu, nebo se budete až do konce sezony ohlížet za sebe?
Nebýt několika ztrát v posledních minutách, tak mohlo být, nebo spíš mělo být víc bodů. I tak ale je to dost, protože body budeme přidávat. Za sebe bych se určitě nedíval. Pokusíme se vytěžit maximum ze všech zápasů, jako vždy a budeme se dívat radši nahoru. Osobně bych rád získal víc bodů a posouval se výš. Zároveň byl maximálně prospěšný pro tým, podával dobré výkony a když tam přibude nějaká ta nula navíc, vždycky potěší.

Jak si užíváte angažmá v Uherském Brodě?
Je pravda, že něco najezdím. Hlavou jsem na to celkem zvyklý, protože jsem vždycky dojížděl, spíš záda budou potřebovat kosmodisk (smích). Horší je ten čas, který trávíte v autě, ten vám nikdo nevrátí. Snažím se proto, co nejvíce čas využít na poslech různých podcastů či rozhovorů, které můžou člověka obohatit. Jinak na penzionu to je, jak kdy. Většinou jdu do posilky a zbytek času pracuji na počítači. Někdy ale pracovní morálka drhne a je potřeba si udělat pohodu, takže se jdu projít, dám kávičku nebo pustím nějaký rozhovor či pořad Tiki Taka.

Patříte mezi fotbalové cestovatele. Víte, kolika kluby jste v kariéře prošel?
Dá se to tak říct. Hledám štěstí a jak se říká, kdo hledá, ten najde (úsměv). Když nepočítám mládežnické kategorie, tak by to mělo být pět. V každém klubu to mělo něco do sebe a rád vzpomínám na všechny ty dobré věci. Minimálně na spoluhráče, se kterými jsme měli kamarádský vztah. Když bych měl jmenovat, tak je mi blbé některý klub vynechat, protože všude bylo něco, co ve mně zůstalo. Žďár na Sázavou, kde jsem v mužích začínal je pro mě asi největší srdcovkou. Pak jsem měl možnost vyhrát MSFL s Prostějovem a podívat se do profesionální soutěže, tam mám taky silné pouto. V Kroměříži na půlročním hostování jsem si taky rychle zvykl a byl tam rád - i když je to Slavie. Na Znojmo už jsou dobré vzpomínky spíš jen na město, na kluky z týmu a pár lidí kolem fotbalu. No a ČSK je také srdeční záležitost, tady se mi moc líbí.

Povedená generálka. Juniorka Slovácka zdolala lídra třetí slovenské ligy

Zpátky na Vysočinu vás to neláká?
O Vysočině jsem zatím ani nepřemýšlel, to už je spíš úvaha o přestěhování do Brodu. Ale já mám hrozně rád Brno, kde jsem si zvykl. Všechno se však může rychle změnit.

Profesionální soutěž vás neláká, nebo jste v MSFL spokojený?
Lhal bych, kdybych řekl, že pořád nemám fotbalové ambice. Každý sportovec včetně mě by chtěl zkusit hrát na co nejvyšší úrovni a zjistit, kde je jeho hranice, dokud to jde. Věřím, že na to mám a fotbal je u mě stále na prvním místě. Zároveň bych to nerad tlačil za každou cenu. Něco jsem procestoval a rád bych také zanechal někde větší stopu. A v ČSK jsou skvělí lidé, ať ve vedení, nebo v kabině, kteří mají chuť klub posouvat a rád jsem toho součástí. Třeba s Jihlavou nejsem v žádném kontaktu.

Co vás kromě fotbalu živí?
S dvěma bratry a otcem už šest let zastupujeme v Česku největší brankářskou školu na světě Just4keepers. Děláme brankářské tréninky, kempy a různé akce pro děti i dospělé a prodáváme brankářské vybavení. Také nově pořádáme všesportovní kempy a kroužky v rámci organizace J-family. Minulý rok jsem také učil na základní škole občanskou výchovu a tělocvik, tedy předměty, které mám vystudované na Masarykově Univerzitě, ale to už bylo moc, takže jsem musel skončit. Já konkrétně mám na starosti hodně organizačních a administrativních věcí od počítače právě skrz vlastní tréninky, ale jsem i na hřišti, kdy v Brně, nebo tady v Uherském Brodě vedu specializované brankářské tréninky, které jsou pro mladé i starší brankáře a brankářky strašně důležité.