Taky se zná s kontroverzním funkcionářem Horníkem, který mu domluvil angažmá v Jirnech a Chomutově. „Je to náš kamarád,“ přiznává s úsměvem čtyřiatřicetiletý odchovanec Motorletu, který si pobyt na Moravě užívá, byť prý mezi ČFL a MSFL není z hlediska rozhodčích žádný velký rozdíl …

Jak vzpomínáte na angažmá ve Viktorii Žižkov?
Moc rád. Hostoval jsem tam z Vlašimi. V prvním mužstvu jsem dělal dvojku Tomáši Vaclíkovi, občas chytal ČFL za béčko. Tenkrát jsme byli našlapaní. Dařilo se nám, postoupili jsme do ligy. S tím přitom před sezonou nikdo nepočítal. Trénoval nás Martin Pulpit, asistenta mu dělal Jindřich Trpišovský. Od té doby jsem s ním v kontaktu. Občas si napíšeme. Úspěch mu přeji, protože sláva mu nijak nestoupla do hlavy, zůstal úplně normální. Tenkrát byly i bouřlivé oslavy. Jeli jsme parníkem po Vltavě. Bohužel jsem si pak zranil koleno a musel na operaci. Vrátil jsem zpátky do Vlašimi a s bývalou přítelkyní se dal na podnikání. Zařídili jsme si ruční mytí aut, pak jsem jenom prošel nižšími soutěžemi.

Kde všude jste byl?
S fotbalem jsme začal v Motorletu, kde jsem už jako dorostenec začal chytat divizi za muže. Do prvního mužstva si mě vytáhl trenér Kopáňko, který je nyní ve Spartě u mládeže. Pak jsem prošel Jirny, Střížkovem, Vlašimí. Tam to taky nebylo špatné. Sešla se tam dobrá parta. Rád vzpomínám i na Čížovou, kam nás dojíždělo devět kluků z Prahy. Většina z nás byla ročníku 1987 nebo 1988, co jsme proti sobě hrávali v mládeži. Z divize jsme postoupili do třetí ligy. Hráli tam třeba Martin Jirouš, co byl ve Spartě, Michal Held, vicemistr světa do dvaceti let, ex-Slávista Petr Janda, Radim Nečas a další kluci.

Nemrzí vás, že jste toho nedokázal víc?
Myslím si, že kdybych tenkrát měl třeba přísnější přítelkyni nebo byl na sebe tvrdší, mohl jsem to dotáhnout ještě dál. Když se nyní ohlédnu a vidím, že se třeba Fryšták vrátil do Slovácka, tak si myslím, že jsem dříve ligu taky mohl chytat. Mrzí mě to.

Fotbalisté třetiligového Uherského Brodu na startu zimní přípravy absolvují soustředění na Lapači.
Podívejte se: Broďané mají na úvod soustředění, Váňa je zase zraněný. Co posily?

Jak vzpomínáte na Tomáše Vaclíka, kterému jste dělal právě na Žižkově dvojku?
Tehdy mu bylo jednadvacet let. Přišel z Vítkovic, rok byl se mnou ve druhé lize. Odchytal mistrovství Evropy do 21 let 2011 v Dánsku. Měl přestoupit do nizozemského klubu De Graafschap. Neprošel však lékařskou prohlídkou, z přestupu sešlo. Pak ho koupila Sparta, ale dál hostoval na Žižkově. Byl nesmírně pracovitý, hodný kluk. Bylo vidět, že má talent, ale musel si to vydřít.

A co Ivan Horník? Prý je to váš známý?
Je to tak. Na Žižkově jsme se sice nepotkali, ale byl to právě on, kdo mě dostal do Jiren, kde tehdy působil mecenáš Jícha. Byli tam i hráči jako Marek Kincl nebo Miroslav Obermajer. Později mě vzal také do Chomutova, kde měli velké plány. Postavil se tam nový stadion, začal se budovat nový mančaft. Vydrželo to však jenom půl roku, pak Ivan skončil, protože město začalo dávat peníze do hokeje a na fotbal se vykašlalo.

Na Moravu jste přišel před dvěma lety. Jak se tady cítíte?
Jsem tady spokojený. Sice pocházím z Prahy, ale díky přítelkyni jsem se dostal do Zlína, kde žiji. Přijde mi, že tady jsou lidé takoví nezkažení, dobrosrdeční. Samozřejmě najdou se i výjimky jako všude, ale na Moravě není život tak uspěchaný jako Praze, kde se všichni honí za penězi.

Jak vychází MSFL ve srovnání s ČFL, o které se díky odposlechům píše jako o zkorumpované soutěži?
Tady je to taky trošku džungle (úsměv). Myslel jsem si, že to tady takové nebude, ale co jsem zažil v některých zápasech, tak mi přijde, že zářezy jsou tady podobné jako v Čechách.

V Brodě jste ale spokojený, že?
V Uherském Brodu je super parta, jsem tady rád. Díky panu Hamšíkovi i trenéru Ondovi to klape. Zázemí je rodinné, pohodové. Jsem tady naprosto spokojený. Jsem rád, že jsem od pana Grygery dostal kontakt právě na pana Hamšíka. Tím se to celé upeklo. Jenom škoda, že můj pobyt tady narušila pandemie koronaviru, pak jsem musel na operaci s loktem. Chvilku trvalo, než jsem se z toho vylízal. Na podzim už jsem ale fungoval normálně. Bohužel mi zase v polovině září zemřel táta na zástavu srdce. Měl pouze 57 let. Byla to pro mě rána. Nebylo to jednoduché, chvilku jsem se z toho dostával. Fotbal šel trošku stranou.

Fotbalista Radim Olšanský odchází ze Slovácka na hostování do druholigového Vyškova.
Bek Olšanský se loučí ve Slovácku, jde do Vyškova: Prý se mám na co těšit

Co kromě fotbalu děláte?
Jsem skladník. Pracuji jenom dopoledne, takže zbytek dne se můžu věnovat fotbalu.

Na podzim jste však odchytal jenom tři pohárové zápasy. Není to málo?
Samozřejmě s rolí dvojky spokojený nejsem. Chci se porvat o pozici jedničky. Nechci to dát Filipu Jíchovi zadarmo, jenom sedět na lavičce. Spolu máme super vztah, pomáháme si. Jsme kamarádi, ale zároveň rivalové. Bohužel v brance může být pouze jeden z nás. Trenér Onda ale říkal, že pokud uhrajeme dostatek bodů, tak nás bude točit.

Jak se stavíte k zimní přípravě?
Já už jsem se těšil. Když člověk dělá fotbal celý život, pak už mu začne chybět. Já už jsem byl natěšený. Jsem rád, že to zase začalo a že jsme se tady s kluky ve zdraví sešli.

Soustředění na startu je asi příjemný bonus, ne?
Já to kvituji, jsem pro. Za mě jedině dobře. Máme dva tréninky denně, večer posilovnu, regeneraci. Myslím si, že nám to všem pomůže.


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …