„To bude určitě drahé, ale nevím, kolik mě to vyjde. To se dozvím až od kluků v kabině,“ usmíval se po nadmíru vydařeném zápase jeden z jeho hrdinů.

Ševčíkův tým uspěl před vlastním publikem poprvé v sezoně, zvládnutou přestřelkou 8:6 ukončil dlouhou sérii třiadvaceti zápasů bez domácí výhry.

„Jsem rád, že jsme to po dvou promarněných utkáních, zbytečných prohrách doma konečně zvládli. Snad nám výhra dodá sebevědomí do dalších bojů,“ věří Ležatka, který v duelu s Ostravou těžil hlavně ze spolupráce s Gašparíkem.

Slovenský reprezentant totiž asistoval mladému útočníkovi u všech tří branek. Rodák z Uherského Brodu zase připravil parťákovi gól na 2:0. Dohromady nasbírali osm bodů, jenom Grich vyšel naprázdno.

„S Ronaldem nehrajeme dlouho, asi jenom čtyři zápasy, ale sedli jsme si. Spolupráce funguje,“ pochvaluje si šikovný mladík.

I když se k Ležatkovi s Gašparíkem přidal i rovněž produktivní Nehila, neměli to Panteři rozhodně jednoduché.

Domácí ve druhé třetině promrhali luxusní tříbrankový náskok, po minutovém kolapsu museli dokonce chvíli dotahovat.

„Strach jsem ale neměl, protože to se ve florbale normálně stává. Hlavní bylo, že jsme se drželi toho, co chceme hrát,“ zůstal v klidu. „Věděli jsme, že když se vyvarujeme dalších chyb a budeme v každém střídání makat, zvládneme to,“ byl přesvědčený.

Otrokovičtí si v závěrečné periodě vzali vedení zase zpět a těžkou šichtu doklepali do zdárného konce, byť se ještě na konci střetnutí při power-play soupeře třepali o náskok.

„Trošku nám přálo i štěstí,“ ví Ležatka. „Vydali jsme ze sebe ale všechno. Nebylo to jako v předchozích zápasech,“ přidává.

Sedmnáctiletého šikulu nerozhodily televizní kamery ani přesun ze Štěrkoviště do Městské sportovní haly. „Prostředí je jiné, ale povrch se naváží, takže byl stejný. Je pravda, že na Štěrkovišti se mi hraje lépe, ale kamerami jsem překvapivě vůbec nervózní nebyl. Naopak jsme si zápas užil,“ přiznává.

Martin Ležatka si náramně vychutnává i pobyt mezi tuzemskou florbalovou elitou. Skok z mládeže do Livesport Superlize zvládá až nad očekávání dobře a po návratu do Otrokovic prokazuje svůj velký talent, střelecké schopnosti.

S deseti body je pátým nejproduktivnějším hráčem týmu, šlape na paty mazákům. „Spokojený ale úplně nejsem, čísla mohla být ještě lepší. Šancí na gól bylo mnohem víc,“ přiznává.

Na osobní statistiky ale nehledí, chce hlavně pomáhat mančaftu. Otrokovice si letos vytyčily za cíl postup do předkola play-off. I díky pondělnímu triumfu momentálně drží desátou pozici, ale před posledními Pardubicemi mají jenom tři body k dobru, takže druhá polovina základní části bude hodně napínavá.

Panteři sázejí i na sourozeneckou dvojici. I když naposledy hrál jenom jeden z nich. „David má zánět třísla, léčí to už asi dva či tři roky,“ vysvětluje absenci sourozence.

Bratři Ležatkovi s otrokovickým týmem začali trénovat už na konci minulého roku, v sestavě se usadili ale až po letní přípravě. „Myslím si, že to nám pomohlo lépe se adaptovat na rychlejší a důraznější hru oproti juniorské soutěži,“ říká Martin.

S bratrem Davidem nastupuje v jednom útoku od začátku kariéry, oba to dotáhli až do juniorské reprezentace. „Je to pro nás veliká výhoda. Máme totiž velmi podobné florbalové myšlení, takže já na bráchu, brácha na mě určitě platí,“ usmívá se.

Problém je, že si je spoluhráči i soupeři občas pletou. Ještěže mají čísla na dresech, jinak by se ztráceli i fanoušci. „Jsme sice dvojvaječná dvojčata, ale jsme jsme si hodně podobní. Většina hráčů už s tím problémy nemá, nicméně někteří stále trochu tápou a ze všeho nejvíc trenér,“ směje se.

Bratři spolu vychází bezvadně, společné hádky by se daly spočítat prstech jedné ruky.

Na gymnáziu v Uherském Brodě chodíme do stejné třídy, společně jezdí vlakem do Otrokovic. „Učení máme hodně, ale zatím to zvládáme. Horší je to s dopravou, která nám zabírá spoustu času. Už se těším na prosinec, jak si začneme dělat řidičák,“ dodává Martin Ležatka.