Stížnosti, které se ještě nedávno snášely na organizátory za nedostatečnou kapacitu míst v sálech, byly letos paradoxně vyřešeny také nižší účastí.

Za slabinu bych označil nízkou technickou kvalita překladu do sluchátek, jeho občasné výpadky a také absenci titulků bez varování. Musím říct i to, že podivné ruchy linoucí se z projektorů dokázaly vystrašit diváky více než scény z Herzova filmu T. M. A. Nepříliš přesvědčivé překlady navíc v dramatických chvílích dokázaly dovést diváka spíše ke smíchu.

Toto všechno znehodnocovalo mé (a nejen mé) zážitky z jinak kvalitních a zajímavých filmů, kterých jsem tradičně na filmovce absolvoval více než tři desítky. K dokonalosti nebyl doveden, bohužel, katalog, z něhož jsem se nedozvěděl, kde a kdy se film promítá. Malý program pro změnu nenabízel stručnou informaci, o čem má film být. Na druhou stranu, denní program jako takový byl rozvržen velice pragmaticky – v každou dobu mohl divák zhlédnout zajímavé filmové dílko a nemusel se přitom bát, že na něj nezbude místo v sále. Noční projekce se nesly na vlně filmových hitů a klasiky.

Pozitivum vidím v tom, že se organizátoři poučili z minulého ročníku a převážně neakreditovaným lidem, posedávajícím na Masarykově náměstí nebo ve Smetanových sadech, nepouštěli filmy spíše pro náročného diváka, jako tomu bylo v minulém roce.

Bylo také znát, že duch Jiřího Králíka tak úplně nevymizel a vznáší se ulicemi města. Těmi se mimochodem každé dopoledne nesl i jakýsi neidentifikovatelný zápach, což možná vyprovokovalo nynějšího uměleckého ředitele filmovky Pavla Bednaříka k rádobykomické scénce při sobotní party pořádané pouze pro štáb (kam jsem se mimochodem shodou okolností propasíroval i já). On i jedna členka organizačního týmu LFŠ si podle mého soudu nemístně utahovali z Festivalu nad řekou (kde je nyní uměleckým šéfem Jiří Králík – pozn. red.).

Zkrátka a dobře, k tomu, aby se na hradišťské filmovce měnily časy už jen k lepšímu, bych doporučoval méně nemístné ironie a více úcty k cestě, kterou bylo třeba k dnešní podobě LFŠ prošlapat. Až pak tento ojedinělý festival získá opět své skvělé renomé a nové příznivce dobrého filmu přiláká i bez toho, aby se neúnosně zadlužil.

Michal Končitík

Autor je externím spolupracovníkem Slováckého deníku zabývající se kinematografií