Zájemci mohli vidět úryvky z filmů Všichni dobří rodáci, Hoří, má panenko a Adéla ještě nevečeřela. Seminář byl součástí programu Letní filmové školy (LFŠ).

Proces digitalizace filmových děl zahájilo ministerstvo kultury, které tak reaguje na doporučení Evropské komise z roku 2006. To se týká digitalizace kulturního materiálu, jeho dostupnosti online a uchovávání.

Mezi dalšími filmy, které by měly být v budoucnu převedeny do digitální podoby, by měla být pohádka Tři oříšky pro Popelku, filmy Markéta Lazarová nebo například Marečku, podejte mi pero.

Návštěvníci dnešní besedy zhlédli zdigitalizované krátké úryvky právě ze snímků Všichni dobří rodáci, Hoří, má panenko a Adéla ještě nevečeřela. Rozdíl byl patrný na první pohled. Digitální podoba filmům dodala lepší barvu, ostrost a kontrast obrazu. Zmizela i poškození záznamu, jako třeba rýhy.

„Filmy jsou poškozené různě. Nejběžnějším poškozením jsou právě rýhy. Objevují se ale i perforace, slepky, poškození emulzní vrstvy, filmového pásu. Narazili jsme i na plíseň,“ řekl Aleš Boštička z Filmových ateliérů Barrandov. Digitalizace je podle něj nevyhnutelná pro zpřístupnění audiovizuálního díla veřejnosti. „Těžko si doma někdo pustí pětatřicítku, protože nevím, kdo by ji doma měl. Problém je ale v tom, že to stojí poměrně hodně peněz a docela dlouho to trvá,“ dodal. První fáze digitalizace má trvat čtyři roky a může stát až půl miliardy korun. Celkem jde o 509 kilometrů filmového pásu představujících 200 filmů.

Návštěvníci semináře se mohli seznámit také se zatím jediným komplexním počinem v oblasti restaurování filmů jednoho tvůrce, a to s projektem producenta Richarda Němce a režisérů Olgy Sommerové a Jakuba Sommera nazvaným Restaurované filmy Jana Špáty. Kompletně zrestaurovali všechny snímky dokumentaristy Špáty a uvedli je v edici čtyř DVD.

V diskusi pak odborníci narazili i na téma etiky a digitalizace. Společně se shodli na tom, že filmy by se měly zrestaurovat do podoby, kdy vznikaly, a ne do podoby, jakou by si mnozí přáli.

Vedle filmu se digitalizují například i fotografie nebo knihy. Většinu českých filmů vyrobených od počátků české kinematografie v roce 1898 do roku 1993, kdy byla privatizována státní filmová studia, spravuje stát prostřednictvím Národního filmového archivu a Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Gabriela Sluštíková