Mohli si to dovolit a nejen díky tomu, že filmovka vůbec proběhla. „Město Uherské Hradiště rozhodlo, že nás finančně podpoří až v půlce dubna, do té doby jsme vlastně nevěděli, jestli Letní filmová škola bude,“ popsala obtíže letošních příprav tisková mluvčí pořadatelské Asociace českých filmových klubů Lenka Zemánková.

Druhá největší filmová akce léta byla dlouho spojená

s osobou ředitele Jiřího Králíka, který ji ze skromného setkání pro filmové klubisty vyprofiloval v oblíbený festival známý svou neformální atmosférou. Proto když byl loni kvůli špatnému hospodaření odvolán z pozice ředitele předsedy AČFK, mohlo se zdát, že filmovku čeká velký obrat.

„Kromě Jiřího Králíka skončilo i několik dramaturgů, většina pořadatelského týmu ale zůstala stejná,“ upozorňuje Zemánková. I proto se akce zásadně proměnila hlavně v programu. Na místo filmů spojených volně nějakým tématem, jako třeba stáří nebo příroda, tým nového uměleckého ředitele Pavla Bednaříka program sevřel do sedmi přehlednějších retrospektiv tvůrců, doplněných o několik menších sekcí, například Hudba a němý film, Totalita ve filmu a skutečnosti nebo dramaturgicky poněkud neukotvenou sekci Film a magie.

I přehlídka vybrané národní kinematografie se zúžila, tentokrát do bloku Možnosti dialogu – Izrael/Palestina. V porovnání s loňskem posílil vzdělávací charakter školy, konalo se dost přednášek, zvlášť v rámci cyklu Přepisování minulosti, hosté besedovali na svých Lekcích filmu a opět dlouze diskutovali po projekcích. Netrpělivost s delšími úvody před filmy sice ukázala, že ne všichni diváci mají o víc informací zájem, nástup tímto směrem ale může filmovku dál zvýraznit jako ojedinělou akci, vedle unikátní možnosti setkat se s filmaři, jako je Julio Medem, Jerzy Stuhr, Juraj Jakubisko nebo Veit Helmer.

Na první pohled program nemusel vypadat tak atraktivně jako dřív, ovšem v praxi diváci zjistili, že i méně známé tituly mohou být zajímavé a dobré. Problémem ale bylo, že filmů nebylo pro 6120 diváků dost. „Ještě před týdnem jsme ani netušili, kolik účastníků letos přilákáme. Mnozí diváci totiž čekali s akreditací na poslední chvíli či se dokonce akreditovali až po příjezdu,“ odůvodňoval 27. 7. předseda AČFK Petr Korč, proč LFŠ rozhodla řešit nápor návštěvníků zastavením vydávání akreditací.

Víc než o počet lidí ale šlo o nedostatek sálů, především Zimní stadion s 1000 místy chyběl. Diváky fronty a plné sály donutily chodit na filmy s třicetiminutovým předstihem, u žádaných titulů, jako byli třeba Karamazovi dokonce víc než hodinovým. Účastníci museli překousnut i další nepříjemnosti, třeba program stručný tak, že bez zakoupení katalogu divák často nemusel vědět, na co přesně jde. Další organizační nedostatky ale nevybočovaly ze standardu předchozích ročníků, filmovka jimi vždycky platila daň za svou uvolněnou náladu.

Na příští léto, na které mimochodem Michael Havas a Jiří Králík chystají nový filmový festival v Písku, organizátoři LFŠ slibují navýšení kapacit pro promítání i ubytování i řešení dalších problémů. Tentokrát už nebudou mít na přípravu jen několik měsíců a tolik omezené finanční prostředky, a tak právě 35. ročník by měl ukázat, jaká doopravdy bude nová filmovka.

Iva Přivřelová