Vystudoval režii na jerevanském divadelním institutu, je držitelem osmnácti cen na různých filmových festivalech, autorem osmnácti dokumentárních a fikčních filmů a tří literárních sbírek. Ve své zemi je uznávaným umělcem, působí také jako profesor na jerevanské státní univerzitě. Režíruje krátké dokumentární filmy a je prezidentem národní asociace filmařů arménské republiky.

Celý váš život je o filmu. Jak jste se k němu vůbec dostal a jaký k němu máte vztah?

To je dlouhá historie. Můj otec je velice známý filmový režisér, moje matka byla první režisérka animovaných filmů v Arménii, proto jsem od dětství doma slýchával stále film, film, film. Nemohl jsem nikam jinam jít studovat než na film. Ve škole jsem byl velmi živý a až na té filmové jsem zjistil, že tam mohu využívat fantazii.

Co vás vedlo k tomu přijmout pozvání na tento filmový festival?

Bylo to pro mě velmi lákavé. Pozvání do Uherského Hradiště jsem získal poprvé v životě právě od Jiřího Králíka. Chtěl jsem tady uvést některé ze svých filmů a také zhlédnout filmy svých přátel. Musím také říct, že často jezdívám do zahraničí v rámci výuky, kde uvádím filmy a diskutuji o nich s diváky nebo se studenty a ti se pak tímto způsobem učí. Tady jsem však na návštěvě poprvé.

Máte jistě zkušenosti s mnoha jinými světovými festivaly. Jak byste na základě svých zkušeností zhodnotil úroveň hradišťské filmové školy?

Máte pravdu, často jezdívám na zahraniční festivaly, většinou jako člen poroty. Naposled jsem v porotě seděl například s Richardem Gerem nebo Dustinem Hoffmanem. Jednalo se však většinou o festivaly soutěžní. Letní filmová škola je pro mě úplně nový festival, kde je hodně mladých diváků, které opravdu zajímá film. Atmosféra je tady úžasná, to opravdu neznám. Cítím se tady hodně svobodně a všichni kolem mají takovou volnost, nezávislost, to je úžasné.

Pokolikáté jste navštívil Českou republiku a jak se vám tady líbí?

Jsem v této zemi poprvé. Člověk většinou, když někam přijede do cizí země, každému odpoví, že se mu tam líbí. Ale mně se to tady líbí opravdu, upřímně.

Jaké máte vy sám rád filmy, na které se v době volna rád podíváte?

Upřímně řeknu, že rád se dívám úplně na všechny filmy. Mám rád umělecké a oddechové filmy, ale také seriály, pokud jsou dobře udělané. Především je pro mě důležité, aby se jednalo o filmy profesionální, ne amatérské. Proti amatérům samozřejmě nic nemám. Ale musí to být opravdoví amatéři. Teď v současné době je totiž taková zvláštní tendence v kinematografii, aby se do popředí dostávali amatéři, a to se mi moc nepozdává. Vůbec nejraději však mám filmy italského režiséra Federica Felliniho.

Co nyní natáčíte a jaké filmy chystáte do budoucna?

V současné době natáčím film o Toninu Guerrovi, to je scénárista filmů Federica Felliniho. Žil jsem teď tři měsíce v Itálii u Guerra, kterého moc dobře znám, je to totiž můj kamarád. Rád bych o sobě řekl, že jsem především režisér dokumentárních filmů, ale natočil jsem i šest hraných filmů, komedii, historické filmy. V současné době natáčím hraný film společně se svým bratrem, který je známý filmový režisér právě hraných filmů.

Baví vás více psát scénáře, nebo režírovat filmy?

Určitě mě více těší režírovat filmy. Ale pokud jsou to moje autorské filmy, tak si vždycky i píšu scénář sám. Většinou v těchto filmech také sám mluvím mimo obraz.

Na který svůj film jste nejvíce pyšný a proč?

To opravdu nevím. Neřeknu, který mám nejraději, všechno jsou to totiž moje děti. Úplně nejraději ale mám asi svůj nejméně povedený film, protože k nejméně povedeným má většinou autor citový vztah.

Získal jste mnoho ocenění. Kterého si nejvíce vážíte? Je pro vás důležitější oblíbenost vašich filmů u diváků, nebo úspěch v kariéře?

Je pro mě důležité obojí stejně. Nejvíce jsem si vážil ocenění, které jsem dostal v prvních letech své kariéry. Získal jsem například cenu na festivalu v Krakově, v Itálii za autorský film a také cenu v Amsterodamu. A minulý rok jsem získal cenu Federica Felliniho v Itálii.

Kavkazská kultura tady není moc známá. Myslíte si, že díky tomuto festivalu se tak dostane více do povědomí lidí?

Předpokládám, že filmová přehlídka toho docílí. Každá kultura je zajímavá a je třeba, aby se lidé různých kultur vzájemně seznamovali. Kdyby se všichni takto znali, nebyly by ani války. Myslím si, že festival se snažil o to, aby zde bylo co nejvíce kavkazských filmů, což oceňuji. Na druhou stranu z arménské kinematografie tady nejsou filmy Artavaze Pelešjana.

Kdybyste dostal pozvání i příští rok, přijel byste sem znovu?

Ano, cenil bych si toho, ale raději bych dal příležitost mladým tvůrcům. Měli by poznat, jak to tady vypadá.

Kde se inspirujete k námětům vašich filmů?

Náměty sbírám ze života. A témata pro poezii z lásky.