Bubnování na sudy, sprejování vzkazů na vysloužilou dodávku, kreslení obrázků. To jsou metody, kterými v pondělním odpoledni mladí lidé upozorňují na nespravedlnost. „Chceme šířit osvětu o tom, že některé věci naší každodenní spotřeby nejsou v pořádku. To, že si tady můžeme žít v takovém luxusu, někdo v zemích třetího světa šeredně odskáče. Nedostane zaplaceno za práci, nemá nárok na základní zdravotní péči, nemůže svým dětem zaplatit vzdělání," říká čtyřiadvacetiletá Zuzana Zmrzlíková, studentka mezinárodních rozvojových studií Univerzity Palackého v Olomouci.

Neziskové projekty mají problém

I ona se zapojila do projektu Supermarket šapitó, který pořádají brněnské neziskové organizace Dynama a NaZemi. Útočištěm jejich cirkusového stanu se od soboty do středy stává Uherské Hradiště zasažené filmovým festivalem. Mladí lidé se zde naučí, jak efektivně a s využitím uměleckých prostředků informovat veřejnost o problematice udržitelné spotřeby. „Neziskové projekty mají problém. Lidé se do nich sice s nadšením pouštějí, ale chybí jim nadhled a schopnost uvést věci do kontextu," tvrdí třiadvacetiletý Matej Zeliska z Dubnice nad Váhom, frekventant mediálních studií na brněnské Masarykově univerzitě, jenž účastníky seznamuje s marketingovými nástroji vhodnými ke komunikaci s veřejností.

Za termín odpovědné spotřeby se toho schová hodně. Může znamenat třeba náš cílený výběr zboží v obchodě. Podívejte se třeba, kde bylo vyrobeno vaše tričko. Jestliže je na cedulce napsaná některá z asijských zemí, je vysoce pravděpodobné, že byl tento textil vyroben za porušování lidských práv. Tam totiž existuje jen velmi málo továren, které mají certifikovaný etický kodex, jakým způsobem zachází s pracovníky.

„Zaměstnanci pak šijí v 16-20 hodinových směnách. Jsou zveřejněné záznamy, na nichž mají kolíky na očích, aby to vůbec utáhli. Původně to byli povětšinou zemědělci, ale průmyslová výroba zpracovala půdu, na které hospodařili, a postavila tam další fabriky. Takže tito lidé jsou odsouzeni k tomu žít ve slumech a dělat současnou práci za poměrně drobný peníz," vysvětluje Barbora Krejčová ze spolupořádající organizace Dynama.

Neziskovky ve svých kampaních často používají obraz trička, z něhož je vystřižen kousíček o ploše asi centimetru čtverečného. To je výplata švadleny, jež vaše oblečení zhotovila. Zbytek textilie jde na konto skladů, leteckou přepravu, propagaci, značku. Jiným příkladem jsou hračky. „V Asii je vyrábí deseti- až dvanáctileté děti, které kvůli tomu nechodí do školy. V Evropě pak milující rodiče zajdou do hračkářství, aby potěšili svou ratolest. Představte si kontrast těchto dvou situací stojících vedle sebe," dodává Krejčová.

Jsem tu, abych se něco naučila

Aby se o takové věci lidé zajímali, musí je něčím zaujmout. V hradišťském šapitó ve Smetanových sadech tak vzniká kampaň na přesvědčení kolemjdoucích. Dnes ji budou reprezentovat živé sochy a divadelní představení, zítra by měli účastníci projektu podporovaného Národním institutem dětí a mládeže, Evropskou unií a Jihomoravským krajem vyjít do ulic města. Poté odjedou na víkendový festival Šramlfest ve Znojmě.

„Jsem tu, abych se něco naučila a zároveň inspirovala kolemjdoucí, kteří pozorují, co to tady provádíme. Možná, že někdo z nich začne více přemýšlet nad svým stylem každodenní spotřeby," říká odhodlaně Joana Hartonowicz z Varšavy. „Všichni můžeme, krůček po krůčku, něco změnit. Věřím v to."