Kliknutím zvětšíteChovat pstruhy není vůbec jednoduché. „Vyžadují stálou teplotu, ideálně kolem patnácti stupňů. Důležitý je pro ně samozřejmě i pohyb. Je to studenomilná ryba a s tím souvisí i obsah kyslíku. Voda musí být nasycená minimálně z devadesáti procent a nesmí v ní být žádný kal,“ začíná Rybčák s vyprávěním.
I proto mu plavou ve speciálních nádržích. „Jednou týdně je čistím od řasy a alespoň dvakrát denně odkaluji. To by v rybnících nešlo, protože tam úplně čistou vodu neudržíte. Do nich vlastně pstruh ani historicky nepatří, není to jeho přirozené prostředí a zbytečně by se v nich trápil,“ vysvětluje Rybčák.
Tím však péče o ně nekončí. „Mám nastaveného budíka na třetí a a pátou hodinu ráno, aby tam nebyla dlouhá prodleva, když ryby nejsou kontrolované. Nevadí mi k nim vstát. Naopak mám klidné spaní, když v pyžamu doběhnu k nádržím a ujistím si, že je vše v pořádku a rybky se mají dobře,“ směje se cetorazský pstruhař.
Kromě toho má na pstruhy namířenou i kameru. „Takže je občas kontroluji i z mobilu. Možná je to trochu přehnané, ale díky tomu jsme zatím nemuseli řešit žádné nemoci. Máme prakticky nulovou úmrtnost,“ přemítá Rybčák.
Aby se pstruzi nepokousali
Důležitá je i kvalitní potrava, aby se neokusovali vzájemně. „Je to dravec, takže jejich potrava musí obsahovat namleté mořské rybky. Používám výhradně certifikovaná krmiva z Norska a Dánska. Kdyby si někdo myslel, že jim můžu hodit žížalu, tak to není pravda. Třeba by to pro ně byla chuťovka, ale mohl bych si do nádrže zanést nějaké onemocnění,“ líčí chovatel.
Toho se však ne všichni chovatelé ryb drží. „Známé jsou třeba chovy v jižní Americe, kde ryby současně s potravou dostávají i antibiotika. To pak bohužel hází špatné světlo na všechny rybáře,“ stýská si milovník ryb.
„Přitom antibiotika nejsou vůbec nutná, když má člověk zdravé ryby. A o to se já právě snažím. Byl bych sám proti sobě, kdyby to bylo naopak,“ upozorňuje Rybčák.
Maso prodává nejen restauracím, ale i jednotlivcům, kteří za ním přijdou. „Většině zákazníků rybky zpracovávám. Se zabíjením problém nemám, snažím se mít totiž neustále na paměti, že je to potravina a když to neudělám já, udělá to někdo jiný. Přiznám se, že je mi to trochu líto, ale člověk se s tím smíří. Myslím si, že je naopak dobře, že se ryby začínají jíst, protože jsou velmi zdravé. Na talíři by neměla chybět alespoň jednou týdně,“ podotýká.
Na másle s bylinkami
A jak ji nejlépe připravit? „S manželkou je rádi pečeme jen na másle a s bylinkami. Nicméně nejvíce lidem asi chutnají smažené, i když to je nejméně zdravé. Hlavní je mít vždy na paměti, že se ryba dělá do bíla a je důležité ji nepřepéct,“ odpovídá mladý muž, který miluje všechny druhy ryb.
Nápad na založení vlastního pstruhařství vznikl v Americe. „Nějakou dobu jsme tam s kamarády pracovali a přemýšleli jsme, co budeme dělat po návratu domů. Přišel jsem na to, že jsem vlastně celé dětství strávil na rybách a moc mě to bavilo. Přihlásil jsem se proto na střední školu v Třeboni. Když jsem tam přijel, věděl jsem, že přesně tohle chci dělat,“ vzpomíná Rybčák.
I přes to, že má pstruhařství vystudované, pořád objevuje něco nového. „Neustále je, co se učit. Pomáhám pracovat ve velkých provozech, sleduji je a z každého se snažím vzít to nejlepší,“ svěřuje se pstruhař z Cetoraze.
„Mým snem je mít vlastní výtěry a nebýt na nikom závislý. To je to nejlepší, co může ve pstruhařství být. Chtěl bych pokračovat v takové malé rodinné firmě. Nejspíš budeme jedni z nejmenších, ale jak už jsem řekl, prioritou jsou pro mě zdravé ryby. Vždy je lepší kvalita než kvantita a právě tudy by měla vést moje další cesta,“ vyslovuje na závěr své přání.
66
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
