Josef Adamec se narodil 28.1.1914 v Suché Lozi jako nejmladší z pěti dětí. Jeho otec zemřel na následky válečných útrap chvíli po návratu z fronty, když byli Adamcovi teprve čtyři roky.

Do obecné školy chodil v Suché Lozi. Pro velké nadání jej učitelé a kněz doporučili na gymnázium v Uherském Brodě, kam poté denně dvacet kilometrů pěšky docházel. Tam se také poprvé projevuje jeho básnický a literární talent.

Ve studiu pokračoval na filozofické fakultě v Brně, kde studoval češtinu a francouzštinu až do svého zatčení v roce 1939. Gestapo jej obvinilo z ilegální činnosti ve studentské organizaci a uvěznilo jej v koncentračním táboře Sachsenhausenu-Oranienburku. Zde byl vězněn až do poloviny května 1940.

Po návratu se také aktivně účastnil protifašistického odboje, kdy zakládá odbojovou skupinu na pomoc partyzánům „Za národní obrození“, která díky po domácku vyrobené vysílačce vytvářela zprávy s protinacistickým obsahem a přinášela zprávy o situaci na frontě. Zde se především uplatnila Adamcova znalost němčiny a francouzštiny.

V roce 1941 byl přijat jako výpomocný učitel na obchodní akademii v Gottwaldově (dnešním Zlíně), kvůli svým politickým názorům je ale nucen tuto pozici opustit. Poté asi 10 let pracuje jako inspektor Státní pojišťovny a likvidátor škod. Krátce před důchodem, s již podlomeným zdravím, se do školního prostředí opět vrací a elánem předává lásku k literatuře dalším generacím studentům.

Se svou ženou Ludmilou měl dva syny a jednu dceru.

Umírá 25.6. 1976, téhož roku, kdy vydává svůj druhý román Kouzelná píšťala. Vydání jeho povídek či básní z koncentračního tábora se nedožil.

Dílo Josefa Adamce je stavěno především na lyrickém popisu venkovské krajiny, ve kterém se odráží autorův intimní vztah a láska k rodnému kraji. Dějová linka není nijak upřednostněna, naopak se místy ztrácí v romantickém popisu krajiny.

Nelze však říci, že by autor nedostatečně neprociťoval i tvrdou společenskou realitu, která formuje charaktery jeho postav. Autorovy texty podávají zprávu o životě tehdejších lidí, o jejich smýšlení, ukazují rozdíly mezi světem jeho dětství a světem dneška.

Pozorovatelný je jak jeho osobní růst, tak také velký zlom jeho tvorby v období fašistické okupace, kdy jej pobyt v koncentračním táboře velmi poznamenal. Kombinace jeho velkého literárního nadání a pohnutého životního osudu dělá z jeho děl velmi neotřelý kus umění, který rozhodně stojí za to číst.

Autorův první román, Zlomený kruh, který byl vydán již v roce 1946 je situován do stejné doby a prostředí jako Kouzelná píšťala (vydaná 1976 a 2003). Oba romány propojují také autobiografické prvky a autorovy vzpomínky na dětství, společně dokumentují krásu krajiny a folkloru.

V době svého pobytu v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg Adamec napsal soubor vzpomínek, které nazval Povídky z koncentráku, tyto práce však dodnes nebyly vydány.

Josef Adamec psal celý život básně, které jsou dodnes skvělou ukázkou jeho osobního růstu a také zajímavou exkurzí do myšlenek tohoto velikána či do jeho vzpomínek na hrůzy války a koncentračního tábora.

Sbírka se dělí na tři části: Blýskání z daleka-obsahuje básně z mládí, Kruhy na vodách-verše zrání a Hlas z propasti-básně, které vznikly v době jeho pobytu v koncentračním táboře. Tato básnická sbírka také nebyla nikdy zveřejněna.

Magdalena Vaculová, studentka 4. ročníku Gymnázia Uherské Hradiště