Psal se rok 1923, kdy se do rodiny Kučerů na Horním Podbůdí v obci Pašovice přiženil pan Antonín Hefka z Prakšic. I tato rodina byla postižena první světovou válkou. Karel Kučera, syn (9.8.1893) se již domů nikdy nevrátil. Život v tehdejší době, kdy po válce vznikla Československá republika, nebyl nikterak snadný. Zde se 26. února 1924 do této rodiny narodil chlapec Antonín.

Pak ještě přibyla další čtyři děvčata. Otec, zedník, dojížděl za prací. Matka obhospodařovala několik měřiček polí společně s dětmi. Jako dvanáctiletý začíná Tonda studovat na gymnáziu v Uherském Brodě. Přišel rok 1942, kdy byl spáchán atentát na Reinharda Heydricha.

Perzekuce se nevyhnula ani mladým lidem a tak náš student „sextán“ musel nastoupit na nucené práce do Německa. Vrátil se v roce 1945 a zapojil se do veřejného života. V obci se podílel na odstraňování škod, které způsobila druhá světová válka. Vedl také mládežnický klub „Junák“. Těmto postiženým studentům, kteří museli pracovat pro „Říši“, bylo umožněno v krátkém termínu, vykonat dodatečně maturitní zkoušku.

Po složení maturity se v roce 1945 rozhodl studovat bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl 11. prosince 1949 v katedrále svatého Václava v Olomouci otcem arcibiskupem Josefem Karlem Matochou předčasně vysvěcen na kněze. Kněžské svěcení a rovněž i primici měl předčasně ještě před dokončením studií, protože otec arcibiskup se domníval, že později již kněžské svěcení a primice nebude možná. Letos to bude právě sedmdesát let. Bohužel kněžské povolání nemohl vykonávat, musel nastoupit vojenskou základní službu v roce 1950.

Byl zařazen do útvaru PTP (tzv. pomocné technické prapory, 1950 – 1954). S krumpáčem a lopatou pracoval v nejrůznějších místech v republice, např. na letišti v Praze. Čas plynul a vojenským pánům bylo líto Tondu propustit do civilu. A tak místo kněžského povolání pracuje jako zedník na stavbě ubytoven v prostorech Mimoň – Děčín – Frýdlant.

Téměř po čtyřech letech v září 1954 byl konečně propuštěn do civilu a zapůjčen olomouckou diecézí do severočeského pohraničí, kde byl nedostatek kněží. Delší dobu působil v Frýdlantu v Čechách, Rumburgu, Jiřetíně pod Jedlovou u Varnsdorfu. Zde vykonával službu v různých opuštěných kostelích, kde nebyl stabilní kněz.

Kázání míval jak v českém tak v německém jazyce. Teprve po dvaceti letech v roce 1970 se jako padesátiletý vrátil na rodnou Moravu. Byl ustanoven jako správce fary ve Valašském Meziříčí. Působil dále ve farnosti Nová Lhota pod Javořinou, odtud přešel jako duchovní správce do Veselí nad Moravou. Na své rodné Pašovice nikdy nezapomněl.

Nestyděl se i jako kněz zapřáhnout kravky a jet s hnojným vozem na pole. Nestyděl se nakout kosu a se svými švagry kosit vinohrad na „Horním Podbůdí“. (Čerpáno také z vyprávění pamětníků a článku pana Jana Mrázka, Pašovice, Horní Podbůdí)

Do Veselí nad Moravou přichází působit 1.1.1976 jako administrátor. Jeho první stavební akcí byla oprava zdi okolo farní zahrady a to především v části souběžné se silnicí, později oprava garáží, dále pro lepší přístup do farní zahrady byly v přízemí farní budovy zasazeny dvojité dveře. Zlepšení osvětlení lodi kostela doplněním čtyř halogenových svítidel v lodi a v presbytáři. Byla vyklizena, vyčištěna a vymalována krypta. Vedle latinských nápisů byl pořízen i český překlad. Krypta získala na důstojnosti.

Byl vymalován presbytář ve farním kostele a očištěny všechny sochy a oltáře. Hlavní obraz znázorňující službu andělů strážných byl v tomto roce nově restaurován akademickým malířem Karlem Benedíkem z Veselí nad Moravou. Bylo započato s novou liturgickou opravou presbytáře podle projektu architekta Chmelaře.

Chórové lavice byly přemístěny do tzv. hříšnice, vedle presbytáře, byla odstraněna kovaná mřížka a do tohoto prostoru umístěn nový obětní stůl, ambon, sedes a později i abak. Vše z kvalitního dubového dřeva. Bylo zvýšeno pódium v presbytáři. Tímto novým řešením liturgického prostoru získal farní kostel nový estetický ráz.

V době působení Antonína Hefky se jeho přičiněním značně rozvinul pokoncilní život ve farnosti, především ve svátostném životě. Pravidelnými návštěvami duchovního správce u nemocných, vyzývání k adoracím před svatostánkem na první pátky, zapojením scholy do liturgie a dalšími pastoračními podněty se podstatně prohloubil duchovní život ve farnosti.

Otec Antonín byl svým vystupováním i kněžským životem ve farnosti velmi oblíben a proto všem působila starost jeho nemoc.

Jeho svíce dohořela v necelých šedesáti letech. Letos uplyne od jeho narození devadesát pět let a od jeho vysvěcení 11. prosince 1949 sedmdesát let. Otec Antonín Hefka zemřel 21. listopadu 1983 v ostravské nemocnici.

Jeho celoživotní oblibu dokazuje jeho pohřeb. Farní kostel byl tak plný, že někteří lidé se ani nemohli vmáčknout do prostoru kostela. Pan kostelník Antonín Všetula, který právě zvonil v kostele na věži, viděl a komentuje, že když poslední lidé vycházeli z kostela tak první lidé vcházeli na hřbitov, tak dlouhý byl průvod, a to šli lidé v průvodu v několika vstupu, což dokazují i fotky z pohřbu. Vzdálenost mezi kostelem a hřbitovem je asi jeden km.

Zaslal Mgr. Tomáš Petráček