Dřevěnou sochu Piety získalo Muzeum regionu Valašsko ve Valašském Meziříčí darem v roce 1992. Její původní majitelka ji měla uloženou na půdě domku v Bynině, jako lidovou práci asi 100 let starou, pro kterou příbuzní nenašli místo. Socha byla po zhodnocení historikem umění předána do péče restaurátorky ak. mal. Miroslavy Trizuljakové: v rámci první fáze restaurátorských prací byla poškozená socha zpevněna a byl sejmut svrchní olejový nátěr (1995). Ukázalo se, že barevných vrstev je mnohem víc a i zpracování díla vypovídá o mnohem větším stáří. Proto byly odebrány vzorky polychromie a dřevní hmoty k mikroskopickému průzkumu a spektrální analýze.

Rozbor určil druh dřeva (lípa) a potvrdil použití staromistrovské techniky užívané v období gotiky, ale v nepříliš pečlivém provedení. Roucho Panny Marie bylo původně pokryto zlatou a stříbrnou folií – nejstarší polychromie se však dochovala jen ve fragmentech. Restaurátorské práce na soše byly dokončeny až díky dotaci Města Valašské Meziříčí v roce 2020. Zahrnovaly i vytmelení poškození po dřevokazném hmyzu a doplnění chybějících částí (prsty na nohou a na levé ruce Krista).

Původní umístění 400 let staré sochy není známo, ale můžeme říci, že se jedná o jednu z nejstarších dřevěných soch dochovaných v oblasti východní Moravy. V kostele – lapidáriu Nejsvětější Trojice bude vzácné dílo k vidění po celou letní sezonu.