Betlémy dříve bývaly dokonce dominantou vánoční výzdoby. Kolem něj se aranžovaly jedlové větvičky a od Štědrého dne se u něho zapalovaly svíčky a kladly vánoční dárky. Kromě typických náboženských motivů se v jejich skladbě dalo a i v současnosti dá nacházet i velmi mnoho světských detailů. Setkáváme se v nich tedy nejen s pastýři a darovníky, ale i s představiteli různých řemesel a činností.

Vystavované betlémy v Uherském Brodě jsou toho více jak názorným dokladem. Byly zapůjčeny z tradičních betlemářských oblastí v Čechách, ale pocházejí také z muzeí, a samozřejmě také od jednotlivých jejich tvůrců a sběratelů. A tak v Galerií na Panském domě lze nalézt úctyhodných 107 betlémů a to jak ze dřeva, tak i porcelánu, perníku, slámy či papíru. Na výstavě kromě klasických betlémů nechybí ani kuriózní kousky - hrací betlémy, betlémy v krabičce od sirek, v oříšku, v dubové kůře, plechový betlém či betlém v podobě stínítka na lampu. Specifické ráz pak mají skříňové betlémy – s figurkami ve zdobené prosklené skříňce. Zdaleka největší obdiv však mezi návštěvníky výstavy sklízí betlém valašského umělce z Lidečka, pana Aloise Zádrapy. Jeho dílo kromě tradičního betlémského výjevu obsahuje scenérie z valašské dědiny první poloviny 20. století. A tak v něm můžeme spatřit ve figurálním pojetí pasení krav, šlapání zelí, zabijačku, dojení krav, ale také scény z hospůdky, domácí pálenici, podkovářství, pečení chleba, svážení dřeva či tkaní. Jeho betlém obsahuje více jak 300 figur a dosahuje neuvěřitelné délky šesti metrů.

Nabídka výrobků tvůrců betlémů, lépe řečeno umělců, se stává doslova pohlazením duše každého betlémy prohlížejícího. Zvláštní pozornost pak zasluhují betlémy z kukuřičného šustí. Kouzelného vzhledu figurky či postavičky jsou vytvářené z toho, co jinak na našich polích zůstává po podzimní sklizni téměř nepovšimnuto. Kukuřičným šustím se rozumí listeny obalující palice, tedy samičí květenství této známé plodiny. Zhotovování betlémů z tohoto materiálu vyžaduje především invenci, nápaditost, dostatek kukuřičného šustí, všelijakých drátků, různých oříšků, ale i stébel slámy.

Jak uvádí paní Alena Podloucká, jedna z vystavovatelek, na podzim je třeba za sucha posbírat potřebné množství šustí, doma ho v teplé vodě umýt a současně navlhčit, aby bylo použitelné, tvárlivé. Pak se zastřihují jeho širší konce, různě tvarují a obtáčí kolem drátků. Uplatnění v tomto procesu ale nacházejí i režné nitě. U figurek se jejich hlavička dělá z polystyrénové kuličky, jindy zase, i když je to pracnější, se formuje z vaty. Případnou kapuci na hlavičkách se vytváří, buď opět ze šustí, anebo z kousku jemné „pytlovinky“, oči se přimalují. Připomíná, že šustí, až na výjimku nebarví, i když časem jeho původní vzhled nepatrně vybledne.

Pokud přece jenom je obarvení třeba, použije se běžná hnědá barva na textilie. U sukének si pomůže modrotiskem. Pokud má figurka košík, ten se vytváří z ořechové skořápky a vkládají se do něho menší lískové oříšky. „Za důležité považuji hlavně to, aby na první pohled postavičky vzbuzovaly dojem, že jsou v pohybu, a tím působily jako skutečné,“ uvádí umělkyně.

U všech betlémů je nejvíce obdivuhodná jejich věrná podoba, pestrost postaviček, kdy není jedna z nich podobná druhé, neboť se liší nejenom tvary, ale i jejich zachycením v různých pracovních pozicích. Betlémy materiálem a umem svých tvůrců „dýchají“ nejen náboženskými tradicemi, ale i venkovem, přičemž udivují svou mnohotvárností a lehkostí. Jsou zážitkem neobyčejně krásným, který je názorným dokladem lidové tvořivosti v podobě umění talentovaných, šikovných lidských rukou. Je třeba v této souvislosti složit poklonu Ireně Krejsové z Domu kultury, která byla autorkou a kurátorkou pěti z dosavadních šesti výstav. Samotná výstava potrvá do 6. ledna.

Jaromír Slavíček