Označení „sopky“ je ale poněkud nadsazené. Jedná se totiž „jen“ o podpovrchové vulkanické jevy, které měly svým vznikem a průběhem vazbu na nezdenický zlom. A tak o přírodu se zajímající lidé vzali s povděkem nabídku regionálního sdružení MAS Slovácko a vydali se pod vedením geologa, docenta Aleše Bajera z Mendelovy univerzity v Brně, do míst, ve kterých se před miliony lety rozžhavené magma doslova „dralo“ k zemskému povrchu.

Vyšli jsme v počtu několik desítek zájemců od školy v Bystřici pod Lopeníkem do předem vybraných lokalit. Hned za místním hřbitůvkem jsme narazili na první „lůmek“, který však byl do značné míry zarostlý bujnou vegetací. Pan vedoucí nás zde úvodem zasvětil do třetihorních geologických dějů, konkrétně vzniku Vnějších Západních Karpat, spojených s následným vulkanismem.

Poté jsme se vydali přes rozsáhlou louku ke známé a dříve nejenom místními občany velmi oblíbené Modré vodě, která byla rovněž lomem. Její současný ráz nás ale poněkud zklamal. Místo nevyhlíželo příliš vábivě. Současný krajinný srážkový deficit se totiž podepsal i na vzhledu lomového jezírka, nyní spíše větší louže. O modrém zabarvení vody se nám mohlo jenom zdát.

Ale i tak se tato lokalita stala místem poutavého výkladu pana docenta. Zřícené velké bloky vulkanickou činností vzniklého andezitu v nás evokovaly vzpomínky na dobu před 12 - 13 miliony let, kdy i zde magma vystoupalo až téměř k zemskému povrchu. Geologické kladívko pana docenta nezahálelo, a my se tedy mohli pokochat pohledem na dílo přírody i v detailnějším provedení.

Po opuštění Modré vody směřovaly naše kroky k Bučníku, hlavnímu cíli naší cesty. Vstup do areálu velkolomu nám však byl jeho majitelem odepřen, a tak jsme se museli spokojit pouze s bočním výhledem do jeho útrob.

Po pohledu do něj však musí být snad každý člověk fascinován jeho rozlehlostí. Našemu zraku se předestřela rozlehlá „jáma“, která je jinak lidským očím skryta v hustých lesích, nedaleko silnice do Starého Hrozenkova. Stěžejní horninou v ní je trachyandesit, ztuhlá to láva. K jejímu průniku k zemskému povrchu došlo geologicky relativně nedávno, tedy před několika málo miliony let.

Tato, vzhledem našedlá vyvřelina, jak jsme mohli pozorovat, je na svém obvodu obklopena tmavšími, částečně již zvětralými vrstvami usazenin, do rezava zbarvenými jílovci a pískovci. Na styku těchto sedimentů s vyvřelinou kdysi vznikla vysokým tlakem a teplotou přeměněná hornina porcelanit, zvaná též lidově zmučeným kamením, která se dá příležitostně využít jako obkladový materiál.

I mineralogové si ale v lomu mohou přijít na své. Údajně se v něm nachází na 60 různých druhů nerostů včetně známých sirníků – galenitu, sfaleritu, ale i jiných, mnohdy svým výskytem unikátních minerálů.

Od vulkanitů jsme si „odpočinuli“ až v lomu Rasová nedaleko známého motorestu. Ten není tvořen vyvřelinou, ale mohutnými pískovcovými vrstvami - lavicemi. Tento lom je však i místem výskytu orchidejí a zajímavých druhů hmyzu. Jeho součástí je i několik jezírek, kdysi bohatých na chráněné obojživelníky, leč po neuváženém vysazení dravých ryb byli obojživelníci vyhubeni.

Pan docent však při svých výkladech cestou nehovořil jenom o vulkanitech, ale velmi často nás informoval i o zákonitostech přírody, především o tolik žádoucí biodiverzitě.

Pro nezasvěcené je třeba uvést, že pojem biodiverzita znamená rozmanitost živých organismů na Zemi. Stále pokračující snižování biodiverzity dříve nebo později vyústí v rapidní pokles přírodního bohatství a ohrožení života jako takového.

Svou činností totiž nejednou způsobujeme znehodnocení životního prostředí, ohrožení populací mnoha rostlinných i živočišných druhů a současně navozujeme úbytek nenahraditelných přírodních zdrojů. Celá několikahodinová exkurze se tak stala nejenom významným obohacením našich znalostí, ale i mocným popudem k tomu, abychom se k přírodě uměli chovat s patřičným respektem, úctou a pokorou.

Je tedy třeba poděkovat panu docentovi Aleši Bajerovi a organizaci MAS Východní Slovácko za velmi příjemně prožitou páteční, vzdělanostními údaji nabitou akci, která se konala v rámci projektu "Akční plán pro ochranu geodiverzity".

MAS
Místní akční skupiny (MAS) existují v celé Evropě a v naší republice jejich počet činí cca 180.
Většině lidí zní jejich pojmenovaní zvláštně, nicméně bylo přeloženo a převzato z unijního názvosloví, kde se v angličtině nazývají „local action group“ (LAG). Tyto organizace byly založeny jako spolky či obecně prospěšné společnosti a jejich členy jsou obce, podnikatelé a neziskové organizace z určitého vymezeného území, kde MAS oficiálně vyvíjejí svou činnost. Jejich posláním je rozvoj daného regionu jak v rovině občanské, tak hospodářské vč. oblasti životního prostředí, a to v souladu se schváleným strategickým plánem.

Jaromír Slavíček