Dnešní děti mají většinou všechno, nepotřebují si snad ani nic vymýšlet, ale těší se na Vánoce - hlavně na čas se svými rodiči u dárků, her a sportování. Já jsem ve svém dětství a mládí poznala v naší vesničce nenáročné lidi většinou s mozolnatými dlaněmi a moudrými mozky. Milé sousedské popovídání, kam mohl každý, kdo přicházel s lidským slovem. Každý věděl o každém, všichni o všech a v případě nouze byly vždy poblíž pracovité ruce i ta potřebná laskavá slovíčka.

Vánoce 1953. Jsem na ní s bratříčkem a držíme dvě naše první panenky, které jsme dostali od  tety k vánocům. Dostali jsme je oba, aby jsme se nehádali. Jedna se ale ztratila a druhá našla pak své místo jako dekorace v ložnici na stolku.Vánoce 1953 a nové panenky.Zdroj: se souhlasem Marie Ženatová

Člověk zde vždy musel být blízko člověka - osud druhého nebyl nikdy nikomu lhostejný. Moje dětství bylo skutečně skromné, ale velmi bohaté na sněhovou nadílku. Ale byl u nás zvyk, že vždy o Štědrém dni byla u stolu v kuchyni navíc jedna židle. A to proto, kdyby některý pocestný neměl kam večer jít, mohl vstoupit a nebyl v ten den sám. Kolik v té poválečné době bylo hrnčířů, sklenářů, dráteníků, kteří ovšem tehdy chodívali pěšky a byli vděčni za malý peníz, jídlo či kousek místa na ovčí kůži nebo slámě na přespání. Já sama jsem na vlastní oči viděla, že takový osamocený poutník se našel i v tento den a dostal v mém rodišti jídlo a místo.

Liduprázdné náměstí.
Liduprázdné náměstí. Vánoční svátky připomíná jen krásná výzdoba a sníh

Jaké byly Vánoce mého dětství? Dárků málo, stromeček chudobný, ověšený jen jablíčky, ořechy a později kousky čokolády obalenými ve staniolu, ale dostatek starých zvyků, obyčejů, pohody a lásky. A závěru dne patřila společná cesta s rodiči na slavnostní půlnoční, na kterou už zvali předem hudebníci v každé části obce slavnými fanfárami.

Marie Ženatová, Boskovice

Vánoční foto 1909-10 ještě neúplné rodiny okresního zvěrolékaře MVDr. Josefa Soukupa ilemnici a Jičíně. Dětí měli nakonec devět.Vánoční foto 1909-10 Josefa Soukupa.Zdroj: archiv Huga Zellerina, JičínVánoce po letech 1870 - Dolení Štěpanice, Kout. Tatínek připravil betlém s pohyblivým pásem, maminka s babičkou a tetou Pepou napekla koláčů v chlebové peci. Drobnější i veliké „německé“. Vánoční stromeček ještě nebyl známý. Dárky dětem přinášela Štědrá bába. Byla to přestrojená teta pod bílou plachetkou, v ruce ošatku s dárky, na ní oříšky, jablíčka, sušené hrušky a švestky. Dospělí stáli u stolu stojícího v rohu velké světnice, velmi chudě osvětlené, děti  neviděly, jak bába vešla a zase odešla.

Vánoční vinšování v Babicích. Děti přinesly krásnou vánoční atmosféru

Když se teta odstěhovala, Štědrá bába přestala chodit. Její úlohu převzala bez přestrojování maminka, nemilující klamání a strašení. Štědrý večer tím nijak neutrpěl. Dárky byly pak ráno na stole. Večer i ráno přečetla se delší slavnostní motlitba, vánoční oddíl z Písma. K večeři byla káva a koláče a ráno na Boží hod zase. Kdo mohl, šel do kostela. Z kostela chodívalo se někam k přátelům „pobejt“, dovolilo-li to počasí a zdraví. Zmiňovaný "Pepíček" byl můj dědeček Josef Soukup, byl později okresním zvěrolékařem v Jilemnici a Jičíně. 

Hugo Zellerin, Jičín

Za pokytnuté fotografie i střípky vzpomínek děkujeme Marii Ženatové, Hugovi Zellerinovi, Bohuslavě Kvetanové, rodině Vanžurových, Renatě Šindlerové, rodině Bílkových, rodině Hůryových, Mirce Skorunkové, Olze Mlčochové, rodině Košťálových, Evě Horové, rodině Voráčkových, Málkových, Zdeňce Novákové, Evě Šimlingerové, rodině Vaculíkových, Liboru Plíhalovi, Veronice Schallenbergerové, Zdeňku Traxlerovi, Brigitě Petrášové, Františku Bílkovi, Olze Tušicové, Evě Grunové, Evě Fruhwirtové, rodině Tomkových, Miroslavu Látovi, Jarmile Valentové, Erice Novákové a Miloši Novákovi, Petru Grégrovi, rodině Šafránkových, Aleně Matouškové, Martě Belohlávkové, Oldovi Suchoradskému, rodině Kudlových, Ivaně Krčmářové, rodině Burianových, rodině Moravcových, Stanislavu Matějíčkovi, Tomáši Machálkovi a  Iloně Martincové.