RETRO: Vánoční vzpomínky. Dárky nosila Štědrá bába a pocestný dostal večeři

Dnešní děti mají většinou všechno, nepotřebují si snad ani nic vymýšlet, ale těší se na Vánoce - hlavně na čas se svými rodiči u dárků, her a sportování. Já jsem ve svém dětství a mládí poznala v naší vesničce nenáročné lidi většinou s mozolnatými dlaněmi a moudrými mozky. Milé sousedské popovídání, kam mohl každý, kdo přicházel s lidským slovem. Každý věděl o každém, všichni o všech a v případě nouze byly vždy poblíž pracovité ruce i ta potřebná laskavá slovíčka.

Vánoce 1953 a nové panenky.Zdroj: se souhlasem Marie Ženatová

Člověk zde vždy musel být blízko člověka - osud druhého nebyl nikdy nikomu lhostejný. Moje dětství bylo skutečně skromné, ale velmi bohaté na sněhovou nadílku. Ale byl u nás zvyk, že vždy o Štědrém dni byla u stolu v kuchyni navíc jedna židle. A to proto, kdyby některý pocestný neměl kam večer jít, mohl vstoupit a nebyl v ten den sám. Kolik v té poválečné době bylo hrnčířů, sklenářů, dráteníků, kteří ovšem tehdy chodívali pěšky a byli vděčni za malý peníz, jídlo či kousek místa na ovčí kůži nebo slámě na přespání. Já sama jsem na vlastní oči viděla, že takový osamocený poutník se našel i v tento den a dostal v mém rodišti jídlo a místo.

Liduprázdné náměstí. Vánoční svátky připomíná jen krásná výzdoba a sníh

Jaké byly Vánoce mého dětství? Dárků málo, stromeček chudobný, ověšený jen jablíčky, ořechy a později kousky čokolády obalenými ve staniolu, ale dostatek starých zvyků, obyčejů, pohody a lásky. A závěru dne patřila společná cesta s rodiči na slavnostní půlnoční, na kterou už zvali předem hudebníci v každé části obce slavnými fanfárami.

Marie Ženatová, Boskovice

Vánoční foto 1909-10 Josefa Soukupa.Zdroj: archiv Huga Zellerina, JičínVánoce po letech 1870 - Dolení Štěpanice, Kout. Tatínek připravil betlém s pohyblivým pásem, maminka s babičkou a tetou Pepou napekla koláčů v chlebové peci. Drobnější i veliké „německé“. Vánoční stromeček ještě nebyl známý. Dárky dětem přinášela Štědrá bába. Byla to přestrojená teta pod bílou plachetkou, v ruce ošatku s dárky, na ní oříšky, jablíčka, sušené hrušky a švestky. Dospělí stáli u stolu stojícího v rohu velké světnice, velmi chudě osvětlené, děti  neviděly, jak bába vešla a zase odešla.

Vánoční vinšování v Babicích. Děti přinesly krásnou vánoční atmosféru

Když se teta odstěhovala, Štědrá bába přestala chodit. Její úlohu převzala bez přestrojování maminka, nemilující klamání a strašení. Štědrý večer tím nijak neutrpěl. Dárky byly pak ráno na stole. Večer i ráno přečetla se delší slavnostní motlitba, vánoční oddíl z Písma. K večeři byla káva a koláče a ráno na Boží hod zase. Kdo mohl, šel do kostela. Z kostela chodívalo se někam k přátelům „pobejt“, dovolilo-li to počasí a zdraví. Zmiňovaný "Pepíček" byl můj dědeček Josef Soukup, byl později okresním zvěrolékařem v Jilemnici a Jičíně. 

Hugo Zellerin, Jičín