Slovo, které se vydalo z úst potulného čaroděje a šarlatána
Šálí vnitřní zrak a nahání strach i pocit exploze prvního Hříchu
Euforii, jakou znal Adam s Evou když počali obcházet Život
Slovo nehezky mrštěné ostrým jazykem jako zkamenělý nůž

Andělé, jež vzplanuli v květinovém ohni
Zašlapáni vlastní vírou
Hoří jako tragičtí básníci
Ve žhavé chvíli smogu a utrpení

To slepě putující slovo - vydalo se ještě dál a blíž
Od Ježíšovy kolébky až do Mohamedánského zásvětí
Šířilo pandemii rozbitých světů
Šířilo nákazu životního stylu prohloupením

Jakožto smylo veškerou krásu
Pomíjivou jako lidský úděl
Vydělilo společnost a obohatilo mauzolea
O nové mlčenlivé, padlé za krásu nebeských úmluv

To šířící se Slovo
Nadělalo prokletou paseku
V horách načasovaného šílenství
Kde jít ještě výš znamená hluboký pád

Tomáš Přidal