ít s očima otevřenýma ve tmě.

Brávala mě s sebou,
dávala mi lekce
francouzštiny,
já ji zase učil českým slovům.

Nejvíce jsme při našem hovoru
užívali slova „pojď se milovat“
a „krásná jako holubice z hedvábí,“
což byl obrat, který sebrala
španělským autorům poezie,
ti se na ni ale nezlobili,
jak by také mohli.

Díky našim polibkům
jsem již žádný kurz
nepotřeboval.

Rozhodli jsme se, že se vezmeme,
a i když jsme se učili každý
řeč toho druhého,
učit se líbat nebylo třeba.

To je totiž věc,
kterou chápe každý pár.

Já konečně pochopil,
že francouzské polibky
jsou nejsladším ovocem,
které není zakázané
ochutnat…

Tomáš Přidal