Z okrajů podmítnutých polí září žluté monokultury zlatobýlu kanadského a obrovského. S klesající venkovní teplotou se nám za okna derou slunéčka východní a vroubenky americké, při jejichž odstraňování nezřídka nalezneme ve štěrbinách pod parapety a kolem oken hliněné džbánky cizokrajných kutilek nebo hnízda středomořských vosíků. Také zahrádkářům pomalu končí sezónní boj s plzákem španělským.

Pestrou paletu podzimních barev jsme si doplnili sami ať už cíleně vysazováním dovezených okrasných rostlin a dřevin do zahrádek a parků, odkud utekli do volné krajiny sami nebo opět naším přispěním vyvezením rostlinného odpadu s oddenky a semeny za obec do lesa ku potoku a podobně.

Zmíněné invazní druhy jsou v krajině velmi patrné, ale je to jen špička ledovce z tisíců druhů nepůvodních organismů, které jsme si dovezli náhodně se zbožím či záměrně pro potěšení našeho oka anebo k ekonomickým zájmům.

K nejnebezpečnějším z živočichů v naší přírodě patří kleštík zhoubný, mýval severní a norek americký páchající škody na našich domácích druzích drobných živočichů chráněných nevyjímaje. Mezi rostlinami to jsou zase ambrozie peřenolistá, všechny tři druhy křídlatek a bolševník velkolepý.

Invazní druhy páchají škody jak v naší přírodě, tak i v zemědělství či ve vodním prostředí na vodních stavbách a potrubních systémech a proto na jejich eliminaci a náhrady jimi způsobených škod vynakládáme nemalé finanční prostředky.

Nemalou měrou se také podepisují i na našem zdraví, zejména řada invazních rostlin patří mezi silné pylové alergeny. Některé druhy časem zdomácněly, tedy našly se jiné druhy ať už chorob nebo organismů, které je limitují v jejich rozmachu a nastolila se jakási rovnováha, ale u velkého množství druhů je tento potřebný čas ke zdomácnění nepředvídatelný a další možný útok ze zálohy na naši přírodu taktéž.

Zdeněk Tyller