„Bože, co to na venkovním teploměru jedno nedávné únorové ráno vidím?" Mnu si oči. Osmnáct stupňů pod nulou! A den předtím jen o něco méně. Kde se, hrome, tyto mrazy v Uherském Brodě berou? Vždyť ještě nedávno byly teploty jen těsně pod nulou. No a teď… Opravdu hrůza. Člověk aby nevystrčil nos z domu.

Ale do města musím jít nějaké to jídlo koupit. A do drogerie zamířit taky. Co si ale mám vzít do té sibérie na sebe? Svetr zajisté a asi už i péřovou zimní bundu. Nerad ji nosím, člověk v ní vypadá jak balon. A k tomu prstové rukavice. Ne, tyto prstové ne! V nich prsty zebou o sto šest. Raději palčáky. Ale jimi něco uchopit do ruky, to také není snadné.

Venku svítí ostré studené zimní slunce, prosvítající mezi větvemi. Ledové krystaly jsou okrasou stromů v parku. Vzduch se zbavuje sněžením nečistot z teplejších letních období. Zima je vlastně krásná, jen objevit svým zrakem její půvab. A že trošku mráz zebe? I to je milé… Vždy to všechno k zimě neodbytně patří.

Jaromír Slavíček