S jeho rodinou byl někdy na začátku 60. let ztracen kontakt. Mému strýci, když byl v roce 2019 pracovně v USA, se je podařilo vypátrat a syn Richarda, Richard Junior poskytl tyto vzpomínky.

Dnes je 26. srpna 1995. Moje žena, Jeanell, a já žijeme v Denveru v Coloradu. Na žádost mého syna, Rica (Richarda), píšu své vzpomínky na můj život. Píšu to ve věku 70 let. Narodil jsem se 22. března 1925 a máma mi řekla, že jsem se narodil doma v Denveru.

Můj bratr George se narodil o dva a půl roku dříve a moje sestra Norma se narodila cca. 5 let poté, co jsem se narodil já. George se narodil v Davenportu v Iowě a Norma se narodila v Denveru. Máma Mary byla provdána v Davenportu za muže, jehož příjmení bylo Benda. Zemřel v raném věku, ale z tohoto manželství přišla naše nevlastní sestra Mary Anne.

Táta měl zajímavé mládí. Narodil se na venkově a jak si vzpomínám, byl jedním z devíti dětí. Byl jediným, kdo přišel do Spojených států, takže jsme se nikdy nesetkali s žádnou jeho rodinou, jen viděl fotografie a on nám interpretoval jejich dopisy. Když mu bylo asi 17 let, byl odveden do rakouské armády.

Řekl, že tomu nerozuměl, a nenáviděl to. Nevím, jestli byl některý z jeho bratrů taky odveden. Jak nám řekl, když měl šanci, dezertoval z armády, zastavil se doma pro pár věcí a zamířil někam v Evropě na mořské pobřeží. Jediné, co měl s sebou, byly šaty a harmonika, na kterou se naučil hrát. Nasedl na nákladní loď směřující do Ameriky a řekl, že byl tři dny ukrytý. Pak ho posádka našla, ale byli příliš daleko na moři, aby se mohli vrátit.

V těch dnech mnoho nákladních lodí přepravovalo i cestující, takže nám táta řekl, že seděl na palubě a hrál na harmoniku a cestující mu házeli mince. Prací na lodi a penězi, které vydělal harmonikou, si za tuto cestu vydělal na lodi na svůj lístek. Zakotvili v New Yorku, na Ellis Island, prošel imigračním procesem.

Byl zde, v 17 nebo 18 letech (ve skutečnosti mu bylo už 30 let pozn.aut.), v nové zemi, nemluvil jazykem a neznal tu nikoho. Táta šel pracovat na západ a usadil se v Moline ve státě Illinois.

Začal v podřadných pracovních pozicích, ale brzy ho přivedli k práci na zbraňových zaměřovačích. V nedalekém Davenportu se otec setkal, a nakonec se oženil s mámou.

Maminka, jejíž rodiče byli čeští emigranti, a táta spolu mluvili česky a máma mluvila plynně anglicky, takže jsme měli pohodlný domácí život a hodně společného štěstí.

Přesunuli se z Davenportu do Denveru v roce 1923 nebo 1924 a Mary Anne, která měla v té době 13 nebo 14 let, přišla s nimi. Táta nám řekl, že přišel do Colorada, protože mu z příběhů a obrázků připomínal jeho domov v Evropě.

Mimochodem, nikdy se nevrátil do své vlasti, přestože to často chtěl, ale s blížící se válkou a napadením jeho země Hitlerem to bylo nebezpečné, ne-li nemožné. Po válce, když ji převzali komunisté, to bylo stejně obtížné, takže se nikdy nevrátil domů.

Rodiče koupili dům v Denveru a otec začal podnikat a opravoval automobily, blatníky a chladiče. Byl ve své práci velmi dobrý a byl úspěšný mnoho let, dokud ho ekonomická krize nevymazala.

Takže táta měl potíže udržet obchod v chodu. Pamatuji si, že jednoho večera přinesl otec domů 100 dolarů za práci, kterou měl hotovo, a my jsme se cítili skvěle. Připadalo nám to jako jmění.

O dvacet let později jsem zjistil, že otec přistoupil na nabídku od výrobců whisky dělat práci pro ně: (Prohibice byla stále v platnosti). Požádali ho, aby upravil benzínové nádrže u automobilů modelu A Ford.

Můj otec zemřel 24.prosince 1997 a své vzpomínky nedokončil.

Ric (pozn. syn, Richard Jr.)