Hubert žil rozmařilým životem na královském dvoře. Zrovna na Velký pátek, v době zákazu lovu, se pořádala štvanice, které se zúčastnil i Hubert s družinou přátel a služebníků. Najednou spatřili kapitálního jelena, kterého pronásledovali až do hlubokého lesa. Všichni už stíhání vzdali, ale Hubert, rozvášněný lovem, se vydal sám do nejtemnějších houštin. Najednou se mu jelen ztratil a unavený Hubert sestoupil z koně. Usedl na skálu, aby si odpočinul. Náhle za sebou uslyšel šramot. Když pozvedl zrak, spatřil na skále jelena, za kterým se tak neúprosně hnal. Jelen stál klidně a mezi parohy něco tak silně zářilo, že kůň se vzepjal a psi se třásli strachem.

Huberta se zmocnila bázeň, ale jelikož se jelen stále nehýbal, přistoupil k němu blíž. Tu uviděl, jak jelenovi mezi parohy září překrásný kříž. A tu uslyšel tajemná slova: „Huberte, proč neustále hledáš a lovíš zvěř? Je už na čase, abys začal hledat mě, neboť já jsem Pán a Bůh, který byl za tebe a všechen lid ukřižovaný.“ Hubert zašeptal: „Pane Bože, již vícekrát jsem o Tobě slyšel, ale dodnes jsem v Tebe nevěřil a nechtěl Tě jako pravého Boha. Bože, co chceš, abych udělal, ukaž mně cestu Pravdy a Tvé vůle!“

A tajemný hlas pokračoval: „Huberte, musíš přemoci sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Jdi k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu. Bude tě učit a řekne ti, co musíš učinit, aby sis zasloužil život věčný.“ Hubert padl na kolena a uvěřil v Ježíše Krista. Zbavil se všeho majetku a uchýlil se k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu, který ho posléze vysvětil na kněze.

Hana Děcká