Samičky tohoto temně fialového, či namodralého „hmyzáka“ mohou přesáhnout i délku čtyř centimetrů, takže naší pozornosti neunikne. Samečci majek jsou výrazně menší, což je dáno tím, že zadeček samiček je naplněn vajíčky, kterých nesou až 10 000. Zvláštností majky jsou silně redukované krovky a většina zadečku je tak nekrytá.

KONIKLECE A MAJKA

Pro mě je majka typicky spojená s rozkvětem konikleců, kdy se začínají ve velkém objevovat, aby v květnu zase zmizely. Jejich životní cyklus je nesmírně složitý, nedostatečně prozkoumaný, ale o to zajímavější. Jak jsem psal výše, samička majky naklade obrovské množství vajíček, ze kterých se vylíhnou hbité larvy, jež se po krátké době rozběhnout po okolí hledat vhodný květ. Jakmile jej najdou, vyčkávají, až přiletí opylovač – jejich budoucí hostitel. Na něj se pomocí drápků na chodidlech přichytí a nechají se zanést do hnízda. Typickým hostitelem jsou samotářské včely a další blanokřídlí. V hnízdě se potom larva živí jak vajíčky, tak shromážděnými zásobami. Na podzim se v prázdné buňce přemění v klidové stádium, které se v časném jaře kuklí a s oteplením se vylíhne nová generace dospělých majek. Právě díky složitosti svého vývoje musí majky klást ohromné množství vajíček, protože velká část larev zahyne.

S BROUKEM SE RADĚJI NEMAZLETE

Ač je majka pohodář a trochu neohrabané zvíře, rozhodně se s ní nemazlete. Při výraznějším podráždění totiž vytlačí z kloubů končetin k obraně kapičky své hemolymfy, tělní tekutiny s obsahem kantaridinu. Tento jed je typický pro celou čeleď a někteří zástupci, zejména puchýřníci se těší přezdívce „španělské mušky“. Prášek z usušených brouků se užíval jako afrodiziakum, ale i jed, a hranice mezi oběma účely použití je velmi tenká. Majka obsahuje kantaridinu malé množství a v nízké koncentraci, takže využití nenajde ani u travičů, ani k podpoře lásky. Přesto nám však nešetrná manipulace s broukem může způsobit špatně se hojící puchýře, či lokální otok. Takže pozor zejména na děti, s čím že si to hrají v trávě.

Každopádně jsou majky nesmírně zajímavá stvoření, která si zaslouží naši pozornost. Klíčové pro jejich přežití je zachování populací jejich hostitelů, tedy samotářských včel a s tím související kvalitní péče o lokality. Zejména se jedná o správně načasované sečení, které zabrání zarůstání stepních a lučních lokalit keři a stromy. No a v neposlední řadě také osvěta, protože se v minulosti objevilo několik zpráv o tom, jak je potřeba tyto jedovaté brouky vybíjet. Věřím, že když teď potkáte na vycházce majku spokojeně hodující na květu koniklece, budete mít příjemný pocit z přicházejícího jara a rozhodně se nebudete cítit ohrožení.

 

Autor textu: Libor Marčan