Všichni víme, že to není totéž co naživo. Zrušily se kulturní akce, plesy. Zavřely se restaurace, wellness, kina. Věci tak samozřejmé a součást našeho života se staly vzácností, jako posezení s přáteli u vína.

Vzpomínám na krásné jablečné slavnosti, které se konaly v Hostětíně vždy na podzim. Schází se tu lidé zapálení pro dobrou věc. Během těch dvou dnů jste mohli ochutnat mošty, jablečné moučníky, chlebové placky s jakoukoliv nádivkou přímo z pece, sirupy z konopí.

Potkala jsem jednoho významného člověka z Uherského Hradiště, který se přihlásil jako dobrovolník. Když jsme se ho zeptali: "A co tam děláš? Topiče?" a on velmi tiše a skromně odpověděl: "Bohužel, toho nejvyššího – ředitele." O to více jsem si ho vážila, že přijel podpořit tuto akci. Mohla bych jmenovat celou řadu akcí, myslivecké dny, slavnosti vína a třeba mikulášský jarmark ve Valašských Klobukách. Nádherná podívaná s pestrou škálou čertů, kteří se liší oblečením vesnice od vesnice. Vynikající gastronomie, kdy jste mohli ochutnat zelňačku, skopový guláš, živáňskou pečeni nebo medovinu. Bohatý kulturní program. Děti si mohly upéct svého čerta nebo zkusit skok do sena. Čím pozdnější odpoledne, tím rozjařenější čerti, kteří právě dětem nahání strach.

Nechci zlehčovat nebezpečí koronaviru. Náš život se skládá z řady omezení a pravidel. Jenže dá se vůbec fungovat podle pravidel, když potkáte na ulici nemocného člověka, který zakopne? Můžete jít dál nebo mu pomoci. Jaké je to správné řešení? Já se vždy řídím svojí intuicí, která mě málokdy zklame. Když zapnete televizi, slyšíte slovo coronavirus, které je skloňováno ve všech pádech. Přepínám na jiný program nebo vypínám. Nenechte se tím vším pohltit a vymývat si mozek agresivními seriály, které vám nic nedají.

Vytvořila jsem si svůj vlastní svět. Obklopila jsem se lidmi, s kterými je mě dobře, dobrými knihami, hudbou a v neposlední řadě dobrým jídlem. Do svého světa nerada někoho pouštím. Je to můj vnitřní svět bez "corony". Složený z malých radostí, kdy se těším, že si uvařím nějakou tu zvěřinu, nebo přečtu dobrou knihu, nebo napíši jeden ze svých pocitů. Mám radost, když můžu někomu pomoct. Vytyčila jsem si malé cíle. Jeden z mých je naučit se udělat dobře sušené maso a "krém brulle".

Můžete si udělat malý test, který je povolen i v této době. Až budete mít čas, vezměte obyčejný krejčovský metr. Zkuste odhadnout, kolika let se dožijete. Najděte si číslo, kolik je vám let. Pak si vezměte nůžky a střihněte. Zjistíte, kolik času ještě zbývá. Jestli 10 nebo 30 let. Záleží na každém z nás, jak smysluplně využijeme čas, který nám zbývá. Doba, ve které žijeme, k tomu vybízí.

Lucie Janoušková, Uherskohradišťsko