Janko Rapant vzpomíná
„Světlo světa jsem spatřil 24. října 1940 v Bokoch. Je to místní část obce Žítková, rozprostírající se na stráni, svažující se k říčce Liešná. Ta v této časti tvoří hranici mezi Moravou a Slovenskem a za Liešnou se na protější stráni vypíná horenka Chabová. Ta byla první, co jsem uviděl, když jsem jako dítě uviděl, když jsem jako malé dítě začal vnímat okolní svět. Na ní si podle pověstí ukrývali zbojníci svoje poklady, a proto ji lidé nazývali Zbojnická komora.“
Těmito slovy začíná Jan Rapant vypravovat příběh svého života v knížce vzpomínek nazvané Primáš ze Žítkovej. Osmdesátiletý autor, dlouholetý primáš muziky souboru Kopaničář, má o čem vyprávět. Většinu svého života je spjatý s Kopanicemi, se školami na Březové, Lopeníku a zejména ve Starém Hrozenkově. A zejména s tím, co je pokladem Kopanic – folklorem.
S manželkou Marií jako vedoucí souborů Kopaničárek a Kopaničár po dlouhá desetiletí uchovávají to nejvzácnější, co kromě krásné přírody mohou Kopanice nabídnout – kroje, písně, obyčeje, hry, jedním slovem - tradice. O tom všem je nová knížka. Chybí v ní – aspoň pro mne – jediné: CD s nahrávkou proslulé hudecké trojice Jenda Rapant, Laďa Gabrhel a Jožka Kubáník, kteří se svým osobitým stylem kdysi stali součástí dobové charakteristiky hudecké tradice Kopanic. Ale to už je poznámka mimo upozornění na novou knížku, která je ke koupi v informačním centru ve Starém Hrozenkově.
Jiří Jilík