Tento kroj patří podle etnografa Josefa Klvani do uherskobrodského krojového okrsku, ale díky svým specifickým znakům tvoří samostatný krojový typ. Obléká se nejen v Hradčovicích, ale také na Lhotce, v Drslavicích a ve Veletinách, které tvoří jednu farnost.

Kroje na Uherskobrodsku se vyznačují velkou pestrostí a barevností a hradčovský kroj není výjimkou, zejména díky charakteristickým květovaným punčochám. Kroj rozlišujeme podle příležitostí k oblékání na všední, pracovní, polosváteční, sváteční, slavností a obřadní. Dnes už jsou ale v Hradčovicích využívány nejčastěji jen kroje sváteční, slavnostní nebo obřadní. Původní varianta hradčovského kroje byla velmi podobná kroji vlčnovskému, a to především kvůli dočasnému přifaření Hradčovic k vlčnovské farnosti v době od patnáctého až do poloviny 18. století. Postupem času se ženský kroj začal více podobat kroji uherskobrodskému, zatímco mužský kroj si zachoval více vlčnovských prvků. Ženský kroj za posledních 100 let zaznamenal na první pohled složitější vývoj a jsou na něm viditelné mnohem větší změny, než na kroji mužském.

Převážně jde o zkracování sukní, které byly v Hradčovicích vždy delší, změny v používaných materiálech, ve střizích ale také dochází k osvojování si cizích krojových součástek, většinou z uherskobrodského typu kroje. Oproti Hradišťsku byly a stále jsou rukávce na hradčovském kroji menší a posazené níže z ramen, což zajistilo dobrou viditelnost výšivky. Kordulka oblékaná na rukávce má u hradčovského kroje má na zádech ve spodní části pruh varhánků, který setrval i do současné podoby kroje a bývá dále zdoben vyšíváním, což je jeden z dalších charakteristických prvků hradčovského kroje. Materiál typický pro hradčovské kordulky je zelený brokát. V dnešní podobě kroje se vytratila rozmanitost fěrtúšků. Dříve se nosily různé barvy brokátu, dnes dívky nosí pouze červený na hodovou zábavu a obchůzku a světlý brokátkový fěrtúšek do kostela. Červený turečák se uvazuje tzv. „na babušu“, což je úvaz sice praktičtější a jednodušší, mezi dívkami ale není příliš oblíbený.

Mužský kroj nezaznamenal mnoho změn a zůstal věrnější své původní podobě, než kroj ženský. Zachoval si také více podobností s vlčnovským krojem, ale oproti současnému vlčnovskému kroji je jednodušší a méně okázalý. Specifikum mužského hradčovského kroje je pokrývka hlavy – černý širák městského typu. Kordula je šita z temně modrého až černého sukna s modrým šňůrováním a koresponduje s nohavicemi. U krku je zvýrazněna červeným vyšíváním a jasně červenými střapci, které jsou jak na zádech, tak na přednicích. Tak jako kroje v okolních oblastech, i kroj hradčovský zaznamenal velké změny, a to především v bohatosti ozdobných prvků. Díky dostupnosti mnoha matriálů a celkovému zvýšení životní úrovně nabyl kroj na okázalosti.

Dobře si uvědomuji, že tradice krojů je neoddělitelnou součástí naší národní identity, proto věřím, že lásku ke krojům a jejich udržování budou mít o generace po nás.

Zaslala Dominika Daňková, 4.A GUH