Děti nastrojené  k prvnímu svatému přijímání i jako veselí zajíčci na maškarním, chasa při hodech, svatebčané nebo padesátníci oslavující společně životní jubileum. To všechno okazují fotky, které poskytli kulturní komisi v Kosticích pamětníci a místní lidé.

Staré fotky zachycují také některé oblíbené obyčeje jako je veselé stěhování po svatbě nebo slavnostní zavazování právě sezdaného páru po návratu z kostela. Do vzpomínek se promítají i historické události. Křehce a dojemně působí přání Kostických presidentu Masarykovi k osmdesátinám. „Panu presidentovi T. G. Masarykovi. K oslavě Vašich osmdesátých narozenin jmenuje Vás obec Kostice na rodném Vašem Moravském Slovácku svým čestným občanem. Slovácké ruce vyšily, co ze slovácké hlavy vzrostlo a v slováckých srdcích vzklíčilo – pro „Tatíčka našeho“ V Kosticích, 15. února 1930 Jos. Trčka, starosta“. Jak je už textu zřejmé, nebyl to běžný dopis ale krásná jemná krajka. Zůstala po ní bohužel zřejmě jen fotografie, samotný dar byl nejspíš po válce zničen. Najdete ji v naší galerii, podobně jako fotografii, na které legionáři vzdávají zesnulému presidentovi o sedm let později poslední poctu u kostické sokolovny.

Cvičenky Sokola roku 1926.
Zapomenuté životy našich předků. Fotografie svateb, zabijaček a hodů na Slovácku

Obrázky ze života v Kosticích. Ručně vyrobený dar T.G. Masarykovi - v současné době pátráme, zda ještě někde v archivech existuje, pravděpodobnější ale je, že byl po válce zničen.Zdroj: se svolením kulturní komise obce Kostice

I běžný každodenní život v Kosticích přinášel pozoruhodné zážitky. Přes obec, třeba dvakrát ročně, projížděly nadměrné náklady přepravující například velké výletní lodě.  „V 70. letech před vybudováním dálnice se nadrozměrné náklady ze Slovenska, Maďarska nebo Jugoslávie vozily na sever po staré cestě na Brno. Taková loď projela Lanžhotem, a protože se nevešla přes pérák, jelo se s ní na Kostickou váhu a pak přes Kostice. Kolem kapličky to byl zvlášť oříšek, několikrát couvání, ale většinou ten manévr odnesla střecha Darmovzalových (Jozulových) na rožku, kaplička a stará škola (později Fatra, dnes Stínící technika) zůstaly v pořádku. Náklad doprovázeli elektrikáři, kteří při průjezdu dědinou vypli proud v celé obci, na lodi stál nadzvedávač elektrických drátů. Ty byly normově ve výšce šest m nad vozovkou, ale u nižších domků nebo příliš napnutých drátů se dráty musely dočasně odstranit,“ vzpomínali místní.