Ti tedy nachodili pět až deset kilometrů. Bylo nutné rozdělit dětem úkoly. Kdo je nejvyšší, píše křídou poselství na dveře, další má důležitou funkci přenosu charitní pokladničky a nejmenší rozdává dárcům malou pozornost - cukřík a kalendář. Dále ještě neseme zlatou hvězdu, proutěný košík s termoskama a teplým čajem a hudební nástroj - flétnu, na kterou doprovází jeden z nás při zpěvu My tři králové jdeme k vám…

A na buchlovických pasekách se ten zpěv a muzicírování nese do všech stran. Chalupy jsou tady dost daleko od sebe. Přesto na nás lidé s radostí a úsměvem čekají, zpívají s námi, do pokladničky hází penízky (a někdy i vysoké částky) a dětem darují i různé dobroty. Starší senioři si postěžují na své zdraví, ale s úsměvem nám při loučení mávají a mladé rodiny s dětmi nešetří chválou na naše  kostýmy. 

Cestou jsme obdivovali ptáčky v jejich budkách, venkovní vánoční výzdobu, několik různých psích mazlíčků včetně jejich výcviku, terénní vozy, sad klenotů ovoce, umělecky ztvárněné včelí úly a zlatým hřebem byla srnka v lese. A nakonec jsme došli až "na konec světa", protože majitelům tato cedulka visí na jejich domku.

Zpátky domů jsme se vraceli sice unaveni, ale velmi spokojeni s naším koledováním. Věřím, že děti prožily cestou "školu hrou" a ještě si uvědomily, že díky jejich pomoci pomůžou někomu dalšímu. Poděkování patří i manželům Hrabinovým, kteří tvořili zázemí pro všechny koledníky ve farní klubovně a jejich výbornému pohoštění po našem návratu.     

Jarmila Vráblová