Dílo Jožky Barucha nese výrazný rukopis, je nezaměnitelné, a přesto se rozpíná od kresby, akvarelů přes řezbářské práce a návrhy pro tkaná textilní díla až po grafiku, včetně té užitkové. Dosud nás obohacuje uměleckým zážitkem, ale ve své době především sloužilo: jako ilustrace, propagace, reprezentace ale i funkčně jako koberec, zástěna, kabelka, hračka či pohlednice.

Na výstavě s podtitulem „S láskou k Valašsku“ jsou zastoupeny všechny polohy Baruchovy tvorby. Autorův vztah k rodnému kraji (narodil se a vyrůstal v Krásně) je jasně deklarovaný studiemi Valachů, návrhy na plakáty a pozorný divák jej nalezne i v ornamentech vycházejících z lidové tvorby. Nejsilněji však promlouvá z Baruchových povídek psaných jadrným valašským jazykem jeho dětství, které vyšly pod názvy Ludé z poza Junákova a Staříček Kubějů v pěti verzích.

Druhým inspiračním zdrojem byla pro Jožku Barucha literatura. Ilustroval Erbenovy balady, pohádky, ale jeho životní inspirací byly básně Petra Bezruče. Literární zaměření Baruchova díla se projevilo i v tvorbě ex libris – knižních značek. Vytvořil jich téměř dvě stě a právě ex libris spolu s téměř čtyřmi desítkami novoročních přání výstavu uzavírají. Nejstarší je novoroční přání k roku 1927, a stejně jako mnohá pozdější jej doprovází rostlinný ornament. Zato vánoční pohlednice navržené ve 20. letech jsou figurální a zachycují jak samotného Ježíška, tak děti, které čas oslav jeho narození toužebně očekávají.

S dílem Jožky Barucha je možné se seznámit nejen na výstavě (do 19. února 2023), ale i prostřednictvím monografie, na níž se pod editorským vedením Baruchovy vnučky Johany Růžičkové podílelo osm renomovaných odborníků na jednotlivé obory výtvarné tvorby.

Kamila Valoušková, historik umění Muzea regionu Valašsko