Věnováno mému dobrému příteli a muzikantovi Romanu Lánskému.

Měla tři biologické matky,
které ji zahrnovaly láskou;
měla tři jména,
každé od jedné z matek,
tvořící společně
symfonii slova:
Mari Hu Ana.

Jméno Mari
dostala od své první matky;
bylo po babičce,
a pramáti Mari
byla vskutku
ženou nesmírné krásy.

Ženou s velkým Srdcem
a ještě většími
ženskými fyzickými přednostmi.

Jméno Hu,
v pořadí druhé,
to její druhá matka,
(trochu šílená, přiznejme)
ve chvilce, kdy si dopřávala
opojný nápoj Bohů,
vykřikla nebojácně do nebe,
přičemž vzápětí
matku polil teplý déšť
semene otce praboha;
Mariina jediného biologického otce
a manžela třech Mariiných biologických matek.

A Ana?

Třetí jméno vyplulo
z úst její poslední matky
jako lodička z rákosu,
provázeje Mari Hu Anu
klidnými i bouřlivými
vlnami života;
etapami, jež její osobnost
nadnášely na duchu,
ale i potápěly do nezměrných hlubin,
z kterých nebylo návratu…

Ovšem, co šílené bylo,
to jest láska mladičké Mari Hu Any
k drogám a jejich halucinacím,
způsobujících radost a blaho,
rezonující myslí mladé dívky.

Hrála si s ohněm,
a aniž si byla vědoma
nebezpečí a rizika,
které si sama mohla způsobit,
nikdy to Mari nepálilo tak,
jako spolužákům
z prváku;
i když chytrost se Hu
upřít nedala…

Ana byla pohledné děvče,
znala své slabé i silné stránky;
drogy pro ni byly životní láskou,
nahrazovaly ji tělesnou rozkoš.

Drogy a halucinace
této mladé dívky,
dcery třech biologických matek
a jediného otce praboha,
stály u zrodu
Marihuany,
spojené ze tří
povzbudivých látek,
které dodnes otevírají úžas
v očích blouznivých poutníků,
putujících Ráji
vlastních opojných cest…

…fantazií sobě vlastní.

Tomáš Přidal