Vedle slavnostního aktu předávání cen bylo pro přítomné pedagogy a studenty zážitkem vyprávění paní dr. Jiřiny Šiklové, mimo jiné signatářky Charty 77, ale také např. nositelky Medaile za zásluhy I. stupně, která se s téměř zapomenutým autorem osobně setkávala a také se od 70. let podílela na přepisování a distribuci jeho díla. Životní moudrost a poselství, které předala pedagogům pro současnou generaci studentů středních škol Zlínského kraje, oslovily všechny přítomné. „Žít v době svobody je vítězství, které se nedá ničím nahradit. Jejich život probíhá v blahobytu a zejména v době, kdy mohou svobodně vyjadřovat svoje názory. Toho nechť si jsou vědomi a tak i v životě ve jménu spravedlnosti konají.“ K milému setkání přispělo i vyprávění přátel Karla Pecky manželů Pagáčových, kteří ze svého vlastního rozhodnutí považovali za morální povinnost svou i společnosti vydat souborně Peckovo dílo. Za to jim patří nemírné poděkování nejen od účastníků setkání. Rovněž díky jejich přičinění nezůstává jméno Karla Pecky zapomenuto. A nezapomínáme ani my v Uherském Hradišti.


Karel Pecka, žijící v letech 1928 až 1997, se představil čtenářské veřejnosti svým dílem ve druhé polovině 60. let například povídkami z lágru Na co umírají muži. Ještě před rokem 1949 začal vydávat ilegální časopis Za pravdu a po neúspěšném pokusu o přejití státní hranice do Západního Německa byl v roce 1949 zatčen a odsouzen k 11 letům vězení. Období vězeňského pobytu v uranových dolech v Jáchymově či na Kladně dokázal nejenom prožít, ale také literárně zachytit později ve svých povídkách. Po propuštění v roce 1959 publikoval např. v časopise Host do domu či Tvář a psal i scénáře. Od roku 1969 publikoval pouze v samizdatu a v zahraničí. Jeho román Štěpení vyšel ve Škvoreckého nakladatelství ´68 Publishers coby první kniha autora žijícího v ČSSR. V roce 1977 podepsal Pecka Chartu 77, o dvacet let později mu prezident Havel udělil in memoriam Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Zaslala Miroslava Poláková, Gymnázium Uherské Hradiště