Nejcennější co máme je život. Kdybychom ztratili všechno a stáli tu jako novorozeně, on zůstává. Neznáme jeho délku a každý náš den může být poslední. Proto žij tak, aby ses kdykoliv mohl ohlédnout za sebe , po tom co bylo.

Možná, že nežiješ šťastně, pak hledej útěchu ve štěstí jiných, nejednou  můžeš k němu i přispět Jsi li starý, těš se z mládí kolem sebe, z modré oblohy, ze sluneční záře, z květin i z blýskání hvězd. Čím méně máš důvodu k veselí, tím víc tě potěší družný úsměv druhého a když ti nikdo nepohladí tvoji tvář, učiní tak vzpomínka.

Máš dlaně? Víš kolik krásy jsi v nich držel? Máš oči? Cožpak jsou jen určeny k pláči? A máš srdce? Horké srdce, které ti odměřuje čas? Život je jako chléb, časem je tvrdší, ale čím víc ho zůstává, tím víc si ho vážíš. Náš život nemusí být plný lásky, ale může být i plný radosti.

Žili zde před sty a sty lety, ale čas je odstranil a odstraní i nás a přičlení do věčnosti k našim předkům. Odstraní nás i naše jména  i památku po nás, ale neodstraní naše skutky, dobré i ty  špatné, neodstraní víru, neodstraní lásku, neodstraní život. Zůstane tu však jen vzpomínka.

Jan Mrázek