Za starých časů muži každoročně na konci května odešli na delší čas ze svých domovů, aby sklidili úrodu z luk a pastvin. Sekáči na loukách i přespávali a sekli za ranní rosy, kdy je tráva ještě křehká. Kosecké písně každý rok vrací tento vjem ranního rozbřesku se zpěvem ptáků, zvukem kutí kos a potom, když sekáči nastoupí – rytmus sečení, nenapodobitelnou vůni pokosené louky a všech padlých květů srovnaných v pokosech.

Ale především je to setkání lidí – kamarádů, zpěváků, fandů nevšedních zážitků, a všech, kteří mají rádi zpívání a jeho krásu, a dokáží pro ni něco obětovat. Mezi letošními účinkujícími jsou nejen ti tradiční, kteří snad nevynechali žádný ročník – MPS Hluk či Mužáci ze Zlína, ale i ti, kteří se v Buchlovicích letos představí poprvé – třeba MS z Vážan nebo Horňáci z Kuželova.

Místo chlapů z Nedakonic přijedou letos na koňském povozu „Nedakoňské srnky“ a „NaKrojené Ledničanky“, představí se ale i další – z blízkých sborů třeba Tupešané, z těch vzdálenějších Rovina Olomouc, Hlahol Mysločovice, Ždáničané a další. Momentálně je nahlášených 16 sborů, ale může to být jinak…

„Na celém dnu je nejkrásnější to, že není nijak sešněrovaný dramaturgií. Do poslední chvíle vlastně ani nevíme, kdo ze sborů a soutěžících tentokrát dorazí. Všechno je spontánní a plynoucí v jakési původní, přirozené poloze starých časů, kdy kosení luk za rozbřesku bylo běžnou pracovní rutinou,“ říká vedoucí Folklorního studia Buchlovice Jiří Raštica.

I letos připraví tanečnice pořádajícího Folklorního studia přímo na louce snídani v trávě. Krojovaní účinkující se mohou těšit na škvařežinu ze 600 vajec a 10 kg špeku a cibule, k tomu bude na zapití kyška, která se v ČR dnes již vyrábí pouze jednorázově pro tento účel.

Kosecké písně v Buchlovicích jsou zapsány v kalendáři Spolku sekáčů a kosců ČR. Můžete se tak těšit na opravdové mistry sečení, kteří přijedou třeba od Šumavy, ze Strakonic či z Orlických hor. Jedno velké výročí letos slaví i Franta Šmolík, rolník z Radošic (jak se sám představuje), několikanásobný vítěz a též lektor školy kosení.

Právě letos přijede do Buchlovic už podvacáté. S úsměvem vzpomíná na to, jak si nechal kvůli kosení v Buchlovicích ušít kroj podle muzejního vzoru, neboť se dozvěděl, že se tu hodnotí nejen sekáčský um, ale i lidové oblečení a estetika pohybu či kladení pokosů…

Zaslal Michael Lapčík