Bylo krátce po deváté hodině dopoledne, když jsme vystoupili z auta na parkovišti před již zmíněným nákupním centrem. Oba spadáme do kategorie seniorů, a respektujeme vládní nařízení. Na obličejích jsme měli roušky, na rukou gumové rukavice.

Před vchodem stál zamračený člen ochranky, široce rozkročen. Sledoval, zda máme roušky, a spíš tipoval, zda spadáme do dané kategorie. Bez problémů jsme kolem něj prošli. V marketu se v tu dobu nacházelo asi dvanáct nakupujících seniorů, a personál byl v početní převaze.

Nakoupeno jsme měli poměrně brzy. Jen malé doplnění zásob. Nejsme nároční.

Po zaplacení jsme vyjeli s nákupním košíkem ven, k autu, a ukládali nakoupené zboží do kufru.

A teď to přijde.

Kousek od nás zaparkovalo další auto, a z něj vystoupila mladá řidička, s rouškou na ústech. Oběhla své auto, a otevírala dveře seniorce - pravděpodobně své babičce. Vezla ji z nemocnice, a babička měla sádru na ruce až téměř po rameno. Babi měla taky roušku na puse. Obě ženy vzaly nákupní pojízdný košík, a vydaly se ke vchodu. Přísný securiťák jim zastoupil cestu, a prý slečna do obchodu nesmí. Není seniorka. Jen podotknu, že bylo tři čtvrtě na deset. Slečna jej slušně požádala, že chce babičce jen pomoci s nákupem, je doprovod, kvůli sádře. Secutiťák byl neústupný. Prý ať slečna počká patnáct minut venku, a pak může jít do marketu. Slečna dotyčného poprosila, jestli by mohl zavolat šéfovi ochranky, nebo vedoucí směny.

Se zlou se potázala. Prý od toho tam pán není…

Babička vzala koš, kterému se zadrhávalo kolečko, a neustálým korigováním jej tlačila dovnitř.

Slečna s pláčem volala své mamince. Nabídnul jsem jí pomoc, ale s díky odmítla. Prý jsem hodný, ale ona je momentálně rozhozená.

Nedá mi to, ale před důchodem jsem ze zdravotních důvodů taky pracoval u bezpečnostních agentur, ale vždy jsem používal zdravý rozum, cit pro věc. Dodnes mne lidi zdraví, a dodnes se mohu komukoliv podívat s klidem do očí.

Dnešní doba, díky coronaviru je víc, než zlá. Většina lidí pomáhá, kde může. Doma šijeme roušky, rozdáváme, děláme nákupy seniorům, prostě jsme ohleduplnější, než jindy.

Teda většina. Některých se takt, cit, ohleduplnost, pomoc bližnímu netýká.

Ludvík Lečbych, Hluk.